10.9.2011 se v Kájově opět rozpoutala akce „Suché kosti, hejbejte se!“ a to dokonce už jako 6. ročník.

Jsme opět pozvaní zahrát pár písní TWB pro obveselení přítomných. A to my zas rádi zahrajem. Naložili jsme s Krédls aparát, a jedem vyzvednout Popiho v práci.

Čekáme…a čekáme…

Děti zatím lezou po stromech a tak různě.

A my čekáme…a čekáme…

Koukám, že v zimě si tu moc nepopovídáte. 🙂

A konečně dorazil i Popi. Danča počítá děti a sundavá je ze stromu. Vrby. Jak od Kaaji několikrát vyzvídala malá Nikolka a opravdu se ho pojmenovat i naučila.

Cestou do Kaajova, teda do Kájova 😀 , vyzvedáváme Qéčka (Martina a Martina).

V Kájově už se to hemží. Někdo sportuje (proto taky ten sportovní název akce), někdo baští a někdo si dává kafe s buchtou.

Jdeme obhlídnout „pódium“. Nejdřív je třeba udělat místo. Odklízíme všechny překážky včetně kolečka s nářadím.

A zatímco kluci natahujou šňůry a zapojujou komba, jdu na pokec za Petrou.

Většina dospělých má na starost nějaké stanoviště. Některá z nich jsou skoro nebezpečná. 🙂 Jako „choď po čtyřech břichem vzhůru a neshoď polínko, které na něm máš“, nebo „Střel a netref nikoho z kolemjdoucích“. Pak je tu „Hoď frisbee do vyznačeného kruhu“, „Tref Goliáše do čela“, „Vlez do pytle a ukaž, jak se umíš rychle pohybovat“, „Nanos vodu z kýble do PET lahve“ a mnoho dalších.

Někteří dospělí se nudí (dětí je málo a obcházejí stanoviště v intervalech) a tak se sami pokoušejí o nejlepší výkony.

Dorazila jsem k Petře, která si sama aktivně vytvořila své stanoviště „Poznej, čí je to dítě“ 🙂

A nutno podotknout, že málo kdo poznal. 🙂

Hned vedle ní jsou na trávě zvířátka. Ani se nehnou a trpělivě čekají na děcka, jestli je poznají. Toto stanoviště má na starost (no kdo jiný, než myslivec) Dejv.

„Můžu si ho půjčit?“ ptá se záludně Pája na můj foťák a já tuším proč. Ne, Pavle nejenže nikdo neodolá, ale ani neunikne.

Cvaká co jen její prstík na spoušti dovolí. Jsem nevýslovně nadšená, což je patrno z následujících tří fotek, které zveřejňuji opět jen kvůli ní. „S Karlem tě vyfotit musím,“ nedá se odbýt a tlačí mi na kolena Egnerovic jezevce Karla (což Petru pobavilo tak, že se málem nemohla smíchy nadechnout).

Kluci na mě volají, že je prý porada. Jdu tedy na své „stanoviště – TWB“.

Odehráli jsme pár písní…

…a pak Lenka vyhlásila vítěze dnešních sportovních aktivit.

A to podle obdržených bodů. A jak se bodovalo? Samozřejmě spravedlivě, jak ostatně dokazuje krátký záznam z jednoho stanoviště.

Takže je jasné, že vedoucí stanovišť jsou naprosto neúplatní (přesto – do příště je třeba být s nimi opravdu zadobře, pokud chcete plný počet bodů – Fanda poradí jak na to.) 🙂

Pak už Fanda zůstává u stanoviště a učí ostatní děti poznávat zvířátka (možná ze špatného svědomí, že u své vlastní dcery to poněkud zanedbal).

Hoří! Hořííííí! Ne…tak planý poplach. To odjíždí veterán. 🙂

Vše jsme uhasili, uklidili a pokojně se rozjeli do svých domovů.