Zajímavý název, že jo?

Ale vážně nejde o chybu. Je to výstava všeho možného, přičemž děti (i dospělí) mohou na vše sahat a objevovat.

A tam se právě teď chystáme.

Devítka nám ujela téměř před nosem, protože nás zdržoval červený panáček na přechodu. 🙂

A tak čekáme na další, která jede za nějaký 17 minut. Jana nejdřív vypadá, že by „do toho kopla“ 😀 jenže ji někdo předběhl.

Nene, to je legrace. Trpělivě s námi čeká a my hrajem hru: „Devítka jede za 17 minut, máme tu 17 minut na devítku…má snad někdo lepší nabídku?…Jáááá…16 minut….Ano, máme tady nabídku 16 minut, 16 minut, má někdo lepší nabídku? Nikdo nemá lepší nabídku? Máme tu stále 16 minut, 16 minut…Já mám lepší nabídku…“ předhání se Niki s Kaajou, a úpěnlivě sledují červený nápis na displeji zastávky. „Já mám 15 minut…“

A tak to jde až dokud opravdu nepřijede devítka.

Za malou chvíli jsme na Vltavě a cupitáme přes můstek na náměstíčko.

Povedený grafity.

V prvním poschodí vltavského kulturáku nás vítá starší paní u kasičky s lístkama. Hned po zaplacení nás předává mladíkovi, který nám vysvětluje co kde je. Niki to nezajímá a hned běží k „atrakcím“, takže posloucháme jen my.

První je rozdělování vodních živočichů na tabuli…ale to Niki nebaví, tak jdeme dál.

Nás ihned zaujal mikroskop. Je strašně těžké vyfotit, co vidíme. Ale přesto se o to pokouším.

Poznali jste peříčko a hmyzí nohu?

Děti si mají doplnit různé úkoly do sešitku, který u vchodu obdrželi. Tady jsou třeba různě vzrostlé rostlinky a podle obrázku v sešitku a poměření rostlinky se zjistí její stáří.

Na svítícím stolku si děti (a Kaaj) můžou obkreslit obrázek. A případně vyvěsit na šňůrku pro obdiv kolemjdoucím. 🙂

Autíčka na solární pohon. Rozjedou se jen tehdy, když na ně reflektorem zasvítíš. Není to hra pro jednoho, protože jsou tu 4 světla a každé z nich osvítí jen určitou část dráhy. Kaaj se občas snaží osvítit i Janu, ale ta se ani nehne. 😀

A kdo nakonec vyplňuje úkoly? To dítě? Kdeže! Jeho matka to všechno dohání, abychom mohli jít dál. 🙂

A tady je vodní elektrárna.

Načepuješ-vypustíš-točí se lopatky-elektřina zde.

Kaaj se pokouší pravidelným připouštěním vody udržet napětí přesně v půlce a vede se mu to. (To jsem ovšem na fotce nestihla zachytit.)

A tohle je pro změnu větrná elektrárna.

S Janou jsme prozkoumaly zelený kopeček. Házíme briketu do kotle a ten zasvítí. A co dál? Nic. Mladík nám přibíhá vysvětlit, že po vhození uhlí by měl vyjet po kolejích vláček, ale ten se rozbil. Takže můžeme jen těžit uhlí a pálit ho v kotli.

To pro nás dvě není tak zajímavé…Niki a Kaaj se ovšem od kotle nemůžou odtrhnout. Chtějí spálit všechno natěžené uhlí.

A kdo bude těžit? Když to všechno spálíte, nic tu nezbude pro ostatní. Upozorňuje Jana.

A kdo to odnesl? Nikolka. 🙂 Leze do hory a těží…

Dolování, teda spíš vysávání vody z hlubin země. Otáčením válce se voda (no, tady spíš džus – aby to bylo lépe vidět) dostává hadicí (ta je obtočená kolem válce) nahoru a vytéká. Kaaj točí, ale voda přestává stoupat. Jakto? Točí moc rychle. Ku podivu tady platí – méně námahy, více vody.

Hele, tady jsme ještě nebyli, protože tam byl předtím nával. Tak co to tu máme?

Cože? Mám tam strčit ruku? Nikdy! Aha…je tam kůra. Budiž, pokud na ní není žádný brouk, snad bych tam tu ruku i strčit mohla.

Hmatem poznej, co je tam za kůru a před sebou máš 3 možnosti na obrázku. Trefila jsem se ve dvou případech ze tří. Ale co tam našla Jana?

Veselé berušky – programovatelné.

To je teprve něco pro Kaaju. Nakonec donutil berušky dokonce tančit. 🙂

Než postoupíme o patro výš, musíme se změřit.

Á…osnova. Ne notová, ale vyplétací.

Niki má na rameni celýýýý svět. Podle obrázků a vůně máš poznat koření a najít na glóbu, odkud se dováží.

Niki si vlezla kamsi do New Yorku, kde by se měla dovědět odpovědi na další otázky v sešitku.

A kdo to doplňuje tentokrát? Jana? Ne. Vrazila sešitek nám, ať to dopíšem. A tak falšuju rukopis a doplňuju za Niki. Ach jo. 🙂

Kaaj se zaběhne kouknout do Ameriky…ale ten šok!

Čtyřčlenná rodinka už se hodnou chvíli snaží složit obrázek z cihel. Stále jim to nevychází. Ne a ne tam někam vpravit poslední cihlu se stromy.

A nakonec…povedlo se. Mladík, který nás dole uváděl křičí radostí a běží pro foťák, protože prý nemají předlohu a tak to nikdo nemůže složit.
Jakmile si obraz vyfotil, jdeme si s Kaajou pohrát…A tento zajímavý obraz tu po nás zbyl. 🙂

Ve stánku s kořením nikdo není…tak se toho Kaaj ujímá.

Zatím Niki staví věž…

O patro níž, ale v jiné místnosti, je hudebně umělecká část.
Třeba několikatónový buben v podobě lavice. Nebo veliký dřevěný nástroj se spoustou strun po stranách. Posadili jsme Janu mezi otvory a začali hrát. Moc se jí to líbilo 😀 a udělala výbornou reklamu slečně, která toto patro obhospodařuje a právě někomu vysvětluje, co tenhle zvláštní nástroj dělá.

Tak jsme si pohráli a jdeme dál. Jsou tu truhly s pískem a poklady. Nás ale zaujala stěna s obrazy. Mnoho slavných, kteří se povětšinou autoportrétovali… A hele, ten jeden obraz se stále mění.

K čemu je tohle? Kaaj na to přišel ihned…

Vskutku zajímavý sloup…ale pozor. Nikdy nevíte, odkud se vynoří ruka, co vás chytí pod krčkem. 🙂

Ovšem tohle je něco…Kaaj našel tajnou místnost, kde se dá opravdu úžasně tvořit. Niki odtud vůbec nemůžeme dostat. 🙂

Malý chlapec je maminkou a námi povzbuzován, ať se připojí k Niki, ale zjevně se ve světle ramp necítí úplně dobře. 🙂 Naštěstí stačí opravdu nepatrný pohyb, aby světla začala kreslit.

A poslední atrakce, kterou si Kaaj málem vyzkoušel a tím by dostal pod kontrolu atrakce všech ostatních v celém objektu. 🙂

Kaaj si neopomenul prohlídnout sál a pódium…jo, tady by se to hrálo.

Tak ještě zápis do knihy a je to. Moc povedené.