Vánoce 2011 1.část

Jako vždy si stromek zdobíme o něco dřív, abychom si ho užili, než odjedeme do Prachatic. Kaaj se do toho s vervou pustil, a za chvíli bylo hotovo.

Pečení cukroví většinou moc nedáme, protože mamka toho mívá až dost. Takže si děláme jen pár kokosových kuliček pro atmosféru.

Odjezd do Prachatic

Den před Štědrým dnem jedeme za rodinkou. Taťka je tu jako na koni. Vlastně jich má pod kapotou trochu víc. 🙂

Nacvakli jsme mu kufr, sedačky…no kam se co vešlo.

Jé, to kolo se točí. Jasně, že to u auta samozřejmě není nic šokujícího, ale tady se točí kolo kola v kufru auta, co jede vedle nás.

Necháváme starosti a město Budějovice za zády…vstříct zasloužené dovolené. Kaaj se kochá krajinou a rychle z něho opadává pracovní napětí.

Hned první večer po příjezdu do Prachatic se stavujeme u Jany a Niki. Ještě se sousedovic dcerkou se pouštíme do muzicírování. A než se holky připraví, Jana a Kaaj zatím ťafnou Tomáška. To není soused. To je kapr. 🙂

A následně mastíme karty. 🙂

Štědrý večer

Před večeří se jdeme ještě projít na skalku a do potemnělého kraje pějem koledu.

Štědrý večer proběhl bez následků…tedy, jakože nikomu neuvízla kost. Dárků (ač byl domluven 1 pro každého) bylo zase mraky. Všichni v gala…prima večer.

Když není sníh, musíme si ho udělat.

Znáte tohle?

Kapesník v tabletě. Nepolykat!

Další z darů jsou Monopoly. Neodoláváme a hrajem…

Sestav si své vlastní hodiny…Ale pozor, není to úplně hračka na minutu práce. Docela nám to dalo zabrat, ale povedlo se.

Stará televizka je vyměněna za novou. Větší, ale mnohonásobně lehčí. Zapadla tam na milimetr. Taky jsme si ji nechali uříznout na míru. 🙂

Niki si vaří vlastní mýdlíčka (další z dárků)…a vypadají krásně.

A zatímco já testuji zoom nového foťáčku na dekoraci…

…Kaaj a Jana montují dalekohled.

Venku si ho ještě nezkoušíme, ale velmi vzdálený strom už se přes okno pozorovat dá.

A dalším povedeným dárečkem je vrtulník. Zkoušíme si s ním zalítat postupně všichni. Tedy…někdo s ním lítá, a děda za ním lítá a sbírá ho. 🙂

Udržet vrtulník ve vzduchu bylo docela umění. Silný vítr ho často tlačil k zemi nebo zanášel ke zdi, kam jsme nechtěli. Ale i tak jsme si to užili. 🙂

Já si létám, já se vznášíííím…

Leave a Reply