11.8.2012
Dneska vyrážíme do Českých Žlebů, kde Jana s Niki strávily celý týden na táboře s ostatními dětmi a jejich rodiči.

Hned jak nás vidí přijíždět, letí se s námi Niki přivítat. Ještě budou mít nějaký závěrečný program, ale ne hned, tak nám jdou spolu s Janou ukázat kamenné kóje pro budoucí zvěřinec.

    

„A tady máme přehradu,“ ukazuje výtvor Niki, který s dětmi vytvořila.

Rybníček, či co to je, ke koupání zrovna neláká.

„A v tomhle je proud, nesahat,“ varuje Niki.
Původně tam totiž nebyl, ale když přijel majitel, proud zapnul a pár obyvatel tábora dostalo šlupku. (A ne banánovou!)

Pak se holky vrací na program…

  

…a nás nechávají samotné. Ačkoli…ne úplně. Tam v dáli jsou koníčci.
Přibližujem si je na foťáku.

  

A zatímco je Kaaj láká k nám, já se zabývám okolím.

    

Překvapeně sleduji, jak se koníci skutečně blíží k nám. Jak to ten Kaaj dokázal?

     

Třeba zaberou na sušenku?

  

Tak babiččinou sušenkou zhrdli…Se divím…taková výživná, zdravá, cereální dobrota. 🙂
Radši se pasou na trávě.

        

Hle, jaký to objev! Zkamenělá stopa Yettyho…a my ji tu našli.

  

Cestou domů jsme si užili Americkou zatáčku. „Martine, pamatuješ?“ 🙂

 

A takhle jsme s Niki vytvořily obrázek.
Nejprve jsme ořezaly koníky ode vší (nemyslím tím parazity) trávy, abychom jí tam pak zase namalovaly. 🙂

A teď odhalení slíbeného překvapení.
Niki si bere do rukou kytaru s novými strunami, paťáckou samolepkou a (baravnýma puntíkama) vyznačenými akordy.
S Kaajou se hned pustili do muzicírování. Tak ať ti to vydrží, Niki. 🙂

   

Barýsek se skrývá v boudičce.
Zřejmě mu hraní moc nesedí a radši by měl svůj klid.

 

Je to snad provokativní zívání…?

Nebo spíš zoufalý protest?

 

Když je chvíli volněji, čte Kaaj knihy.
No…čte. On je hltá tak rychle, že snad musel projít kurzem rychločtení.
Je třeba dokoupit zásoby… Co třeba tuhle?