Ne, to není prosba na manžela o výprask. 🙂

To jsem si jen chtěla vyzkoušet jeden z vánočních dárků.
Vlastně dva. Ke kávomlýnku jsem dostala i zrnkovou kávu.

Ve skutečnosti jsme ho zkusili ještě o vánocích, takže vím, že to není úplně sranda. Proto jsem prosila manžela, jestli mi namele. Kávu. 🙂

Kávomlýnek vypadá spíš jako okrasná dekorace, ale funguje dobře. Dokonce se dá nastavit hrubost mletí.

  

Nasypat čerstvě namletou kávu do hrnku a zalít…až se mi zamlžil objektiv.

 

Turka si dávám ráda jen tak, bez ničeho, ale tentokrát si přilévám i mléko. Aha tak takhle se dělá Café Latté. 🙂

 

Apropo…taky vám na základce nešlo do hlavy, jak může vyjmenované slovo mlýn (s tvrdým „ý“) mlít (s měkkým „í“)?
Nám pančitelka říkala, že mlít je od slova násilně drtiti (podobně jako být-existovat a bít-holí), proto to měkké „í“.

Ústav pro jazyk český ale říká něco jiného:

mlít, ale mlýn a mlynář
Pravopisná různost je v tomto případě dána historicky, rozdílným původem slov.
České sloveso mlít vzniklo z praslovanského *melti přesmyknutím hlásek el a zdloužením slabiky na lé; v ní se pak é zúžilo na í. Podobně např. z praslovanského *terti máme v češtině tříti.
Naproti tomu hláskově podobné mlýn k nám přišlo ze staroněmecké podoby dnešního Mühle (která se do němčiny dostala z latiny). Tento pravopisný rozdíl respektujeme jako tradiční. (http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/porfaq.html#mlyn)