aneb Tankovat včas se vyplácí

Začalo to pozváním našich vimperských přátel.
Před více než rokem jsme poprvé navštívili Křesťanský sbor (neplést si s Křesťanským společenstvím) ve Vimperku a musím říct, že s lidmi jsme tzv. byli na stejné vlně. (Více zde >>)
Když tedy přišlo druhé pozvání, rádi jsme je přijali.
Tentokrát ale Kaaj přizval k „výletu“ do Vimperka ještě další spoluslužebníky. Vaška, Káju Z. a Ivu Z., Elišku a Verču.

Cestou tankujeme, protože bez paliva auto daleko nedojede. Tuhle myšlenku si podržte, ještě se k ní vrátíme. 🙂
Přijíždíme mezi prvními. V malém sále zatím jen chvála nacvičuje a zvučí.

Zatímco se vítáme, malá Věruška se tiše vytratí a jde si pohrát s mixážním pultem. No, odolejte tolika čudlíkům.
Všichni její pokus o nové nazvučení okamžitě poznáme, když nám do uší vtíravě vniká zpětná vazba. Inu, nějak se to naučit musí. V tuhle chvíli je ale zabavena maminkou a Kaaj jde chváličům pomoct srovnat mixážní pult do původního stavu.

 

Postupně přicházející místní nám pohostinně nabízejí čaj, kávu, vodu…jen aby nám bylo co nejpříjemněji, než přijdou ostatní a začne shromáždění.

  

Je čas začít. Nastupuje tým chvály a vede nás k Božímu trůnu. Většinu písní známe sice s jiným textem, to nás ale nebrzdí chválit z celého srdce.

Pak je ke kazatelně přivítán Kaaj. Během chval k němu ovšem přišla Verča a Kája Z., oba s tím, že mají prorocké slovo pro tuto církev. Tak to nám to pěkně začíná. 😉
Ještě jednou zpíváme jednu z chval a Veronika už přichází dopředu.

Tóny utichají a Veronika teď vážně říká: „Když jsem se modlila, jaký je náš úkol tady, bylo to, že máme něco uvolnit. A já viděla obraz o této církvi. Vím, že to je to, co mám uvolnit.“ Vykresluje nám tedy obraz v němž viděla pastora, jak čte z Bible a vyučuje malou skupinu lidí. Stále dokola mluví Boží slovo a buduje církev těch věrných, kteří sem nyní patří. A pomalu sem přicházejí lidé, ale ne nevěřící. Jsou to křesťané, kteří byli dříve neposlušní a odešli, ale teď v sobě nechávají působit Boží slovo a pak vystřelují ven jako šípy do všech stran s dopisem v ruce. Ten dopis je evangelium. Bůh vás chce vysílat jako jednotlivce, kteří přijmou Boží slovo, nechají ho v sobě působit a pak s ním vystřelí ven, jako šíp. Do všech stran.
Veroniku střídá Kája Z.

„Viděl jsem oráče jak orají a pak rozsévači, jak začali rozsévat. Podstatou toho všeho je, abyste věděli, že vaše práce v Kristu není marná. Protože vyroste obilí. Viděl jsem žluté obilí. Neviděl jsem žence, myslím, že na tohle navazuje slovo Veroniky, která mluvila před chvílí. Důležité ale je, a to vám mám říct, abyste byli povzbuzení, že vaše práce v Kristu není marná.“

Je čas na poselství z Božího slova. Přichází Kaaj a hned v úvodu vimperské (ale i nás) povzbuzuje: „Vím, že jsem vám to říkal už minule, ale Bůh na vás nezapomněl – to není fráze. To, čím procházíte, co prožíváte, není v Pánu marná práce. Je to boj, ale vy stojíte na straně vítězství.“

Při minulé návštěvě kázal Kaaj ze Žalmu 100. I dnes se těchto veršů dotkl.
Verš 4: Do jeho bran vejděte s děkováním… To, co nám otevírá bránu k Bohu je vděčnost. Ale to jsme stále jen ve dveřích.
Do jeho nádvoří s chválami… Protože Bůh je větší než situace, než okolnosti. Ale stále je to jen nádvoří.
Dobrořečte jeho jménu s vděčností! Vděčnost vyvěrá z toho, co pro tebe Bůh udělal. Chvály jdou dál a vyvěrají z toho kdo je a jaký je – nezávisí už tolik na okolnostech.
Chvála přenese tvůj pohled z tebe a tvých potřeb na Něj a jeho vůli.
K Božímu trůnu je ale potřeba ještě kus ujít.

(Žid. 10:18-20)
Nová živá cesta – Ježíš (není to nic tradičního, zakotveného, ve starých kolejích). Každý den se zkoušej a zkoumej, jestli jsi ještě na té živé cestě.
S vědomím, že je nám odpuštěno (kvůli Kristově krvi – je zaplaceno).
Ta cesta vede skrz Kristovo tělo (tj. dnes církev – to jsme my). Potřebujeme jeden druhého.

(Žid. 4:16)
Se smělou důvěrou, která povstává na základě Slova a víry, ne zkušeností. Slovo je živé = poznávání vzkříšeného Krista.

(Žid. 10:32-35, Zj. 7:17)
Vytrvalost, která se prokáže v těžkých časech

To všechno tě posune blíž do Boží přítomnosti, jen když vytrváš na té cestě, projdeš i těžkými časy života…
Abys mohl jít dál, musíš poznat Boha. Ne jen mít naplněné potřeby (vděčnost), ale setkat se s Bohem a poznat a poznávat ho. Žít s Ním.

A nyní malá vsuvka – svědectví.
Přichází Eliška.

 

Vypráví svůj příběh o zaslíbení, které jí Bůh dal v nemocnici a o tom, jak se skutečně naplnilo až ve viditelné uzdravení.
Kája Z. svědčí o svém zázračném uzdravení vypadávající čelisti.

 

Vrací se Kaaj a pokračuje v kázání. Tentokrát je to příběh – 10 družiček.
Mat. 25:1-10 Všechny byly ve správný čas na správném místě, ve správném povolání…
Rozdíl byl v tom, že půlka z nich byla připravených, rozumných, a půlka nepřipravených, bláhových.
Ty rozumné měly nejen nádoby, ale i olej. Pět družiček ovšem mělo jen zbytek oleje z minula s tím, že to nějak dopadne.
Podřimovaly a usnuly – dokud se nic nedělo, všechno vypadalo, že je jak má být. Všechny měly lampy – princip – nebyl vidět žádný rozdíl.

Pak ale došlo na akci – ženich jde! A byl průšvih, pokud jsi neměl palivo. Náplň, nikoli nářadí dělalo ten rozdíl. Co teď? Začaly doufat v pomoc těch připravených. Nešly ke zdroji.
Náplň ti nemůže dát člověk, a když se o to ty budeš snažit, nebudeš mít dost ani pro sebe. Pokud budeme věřit, že to za nás někdo vymodlí, je to málo. Spoléhej na pomoc od Zdroje.

Bůh se Šumavou neskončil. Má stále svůj záměr. A potřebujeme k tomu ten olej. Samozřejmě hledáme způsoby, dary…ale občas zapomínáme na tu podstatu, že Bůh je Zdrojem. Bez paliva to začne dřív nebo později hasnout. Hledání věcí pro svůj kraj, ten boj… nás může zahltit, že pak nemáme čas na to být s Bohem.
Nemáme táhnout břímě celého světa, máme nést Jeho břímě a to své uvrhnout na Něj.

Jen pouhá lampa – princip – tě na Boží svatbu nedostane. Je to ta náplň.
Změň svůj pohled z JAK na KDO. Zaměř se na Krista, v Něm najdeš všechno.
Samozřejmě nezahazuj lampu, protože olej bez lampy by způsobil oheň. Principy jsou dobré – jen nezapomínejme doplňovat palivo.

Kaaj vyzývá všechny spoluslužebníky, aby přišli dopředu a společně se modlíme za vimperskou církev.

   

Pak Kaaj velmi netradičně zve ty, kteří mají potřeby, dozadu. Skutečně to není překlep. Zve je do zadní části místnosti a tam se za ně modlí za zvuku chvály.

Bratr Honza nás před ukončením setkání zve k Večeři Páně.

Musím říct, že v komorní sestavě (počtu asi 16lidí) byl tento akt velmi „domácký“.
Kája J. (dnes je tu jeden Kája vedle druhého) ke každému přistoupí s chlebem a kalichem a s upřímnými slovy mu požehná.
Bratr Honza nás mezitím povzbuzuje Božím slovem o chlebu-Kristovu tělu a vínu-Kristově krvi.
Petr zakončil shromáždění svým osobním prožitkem ohledně chvály.

Ve zkratce: Že chvála není jen o těch pár chvílích v neděli na pódiu, ale že je to o osobním vztahu s Pánem a chvále i doma.

Záznam kázání a svědectví  je k dispozici zde >>

Musíme se k odjezdu sbírat poměrně rychle, což nás trochu mrzí, ale čeká nás ještě jedno shromáždění v domovské církvi.

A protože máme nejen auto – princip – ale máme i natankováno, jede se nám vesele. 🙂
Díky vám všem spoluslužebníkům a těšíme se na nějaký příští výjezd.
– zdes –

Na návštěvě u…
SŽ Prachatice 5/2012 zde >>
Kř. sbor Vimperk 3/2012 zde >>
SZ Prachatice 12/2011 zde >>