Tentokrát nám to ale nedokazuje svým mohutným proudem a vyléváním z koryt, ale fascinující holografickou projekční show.Ve čtvrtek jsme šli okukovat s Kaajou, Zettlíkama a Mazzym, jak na Sokoláku probíhá Buskers fest (festival pouličního umění). Mají hodinové zpoždění, takže vlastně nevím, jestli teď budou hrát Dřevěné pytlí v jutových uhlích nebo Caesarovy kanady. 🙂

Lidí tu moc není na tak obrovský plac. U „mládežnického“ stolku vedle výčepu se sborově ozývá: „Vysokýýýý jáááálóvéééééc, vysokýýýýý jakóóó jááááá…“ A pak že je dechovka pasé. 😀

Je milé, že je tu teď tolik hudebních akcí. My máme odehráno na Svátku hudby, Mazzy tu se svojí kapelou h.USA bude hrát zítra.

Chvilku posloucháme seskupení na pódiu a pak jdeme na náplavku. Tam se chystá zítřejší show. A už přípravy slibují docela pěkný večer.

Pátek 28.6.

Vzbouzím se v půl páté ráno s bolestí u lopatky. Skřípla jsem si nerv (pravděpodobně). Bolí to a do času vstávání už se moc nevyspím. Nemůžu se pořádně ani nadechnout.

Hmmm, tak to se asi na Mazzyho podívat nepůjdu.

Vysílám tedy Kaaju samotného. Ten mě spravuje o všem co se děje. „Zvučí se…Lidi odcházejí…Je nás tu šest. Nepočítám zvukaře. A teď odcházejí další…Kapela si hraje spíš pro sebe, točí se k publiku zády…“

No jo, no. Tohle není úplně dobrý čas – tři hodiny odpoledne. Tak aspoň využili čas na „veřejnou“ zkoušku. Kaaj mi posílá pár fotek pro představu…

   

Kaaj počkal až do konce a pak se vydal na cestu směrem k náplavce. Takhle to tu vypadá za denního světla.

       

Můj skřípnutý nerv mě omezuje jít se podívat na hudební představení, ale v deset večer se chystáme na náplavku. Tu světelnou show si nechci nechat ujít, i když každou chvilku kvílím bolestí.

Už se dostatečně setmělo. Jdeme kolem kontejnéru na plasty, tak vyhazuju pár lahví a igeliťáků. Z druhé strany se postavil starší muž (v podstatě si vidíme do očí). Nejdřív mě napadá, že jde vyhodit něco do plastů a nevidí, že otvor je z druhé strany. Chyba. Vše je jasné v momentě, kdy se baví s chlápkem u kontejneru na papír. „Eště že tu maj ty popelnice.“ Pánové si prostě ulevují a vůbec jim nevadí, že se tu snažím recyklovat. Hrůůůůza! Rychle pryč.

Na pódiu zpívá Bohouš Josef a za zády mu „podehrává“ filharmonie. Zpívá (snad jedinou píseň, kterou od něho známe) Sambu v kapkách deště.

  

„Málo basů,“ všímá si hned Kaaj. A já musím potvrdit, že to skutečně mají hodně „navejškovaný“.

„To je Martin,“ ukazuje Kaaj na obrazovku. Jsme hodně daleko od pódia, takže obrazovka nám teď zprostředkovává, co se tam děje. Nejdřív mi prolítlo hlavou. Martin? Jak se tam dostal náš basák? A pak mi to dochází. Martin, housle, filharmonie…no jasně. Tak to tam musí být i… „A to je Lenka,“ předbíhá mě Kaaj.

     

Kličkujeme v davu (naštěstí diváci nejsou nasardinkovaní a dá se celkem volně procházet) blíž k pódiu. A už je vidíme „naživo“. Skvělý. Filharmonie sklízí velký aplaus a musí přidávat. Asi by hráli doteď, kdyby nebylo nutné začít s dalším programem.

Všude se zhasíná (což je vtipné, když si chcete odnést svůj nelevný nástroj) a pódiem se rozléhají překvapené výdechy. 🙂 Leč nedá se nic dělat, protože se právě spustila hudba ze záznamu (tentokrát fest nabasovaná) a hasiči se pouští do své show. Vysílají k nebi vodní mlhu, na níž se odrážejí barevná světla.

        

Hned na to se na řece objevuje vodní stěna a na ní se promítá film – tančící pár, vodní svět a pak i UFO? Nevím jistě, ale možná šlo o stvoření světa. 🙂

     

Kaaju víc zajímá minivrtulníček, který vše snímá kamerou shora. A to je pokus o jeho fotografické zachycení. 😀

 

Na protějším břehu se rozsvítila krychle. Po látkových pruzích šplhají lidské postavy. Pak z krychle vystřelují paprsky laserů.

V jednu chvíli se na nebi v zeleném světle objevují falešné mraky. Úžasné.

      

Lasery se množí a v momentě nám nad hlavou přes celou oblohu lítají vějíře paprsků. Podtrženo hudbou…fascinující.

           

Ze země na protějším břehu šlehají ohnivé sloupy. Na konec této ohnivé show místo vyšlehnutí ohně tryská k nebi proud jisker. Že by pozemní ohňostroj?

  

Kdepak. Vzápětí se totiž ozve důvěrně známá rána…zvedáme hlavy. Začíná skutečný ohňostroj. Když už si myslíte, že to nemůže být lepší, rozprsknou se ohnivé květy po celém nebi přímo nad námi.

            

Úchvatná podívaná. Opravdu. Nemám pro tuto akci jiná slova než superlativy. Lidi, fakt se vám to povedlo.