To je otázka, kterou si teď budu pokládat vždy, když v českobudějovickém Glóbusu zamířím k samoobslužným pokladnám.

Ne, nebojím se, že bychom si samoobslužně neodbavili těch pár (Glóbem povolených) kousků. Máme s nimi už několikeré zkušenosti z prodejen jiných. Ovšem tam pobíhá slečna prodavačka a ochotně pomáhá každému nakupujícímu, když se počítač zahltí, zasekne, případně nechce ukázat položku. A to prosím ne proto, aby vás kontrolovala, ale – aby vám POMOHLA v plynulosti nákupu. Tady stojí slečna prodavačka u hlavního počítače kousek od samoobslužných pokladen a ostřížím zrakem sleduje vaše položky ve „svém ústředí“. U ní přešlapuje postarší pán (zřejmě hlídač), který svým výrazem velmi čitelně sděluje: „No to snad ne. Zase nějaký lidi tu budou votravovat.“ A výraz ho neopustí po celou dobu nákupu, spíše se stupňuje k horšímu.

Nepípnul nám lipánek, takže když ho dáváme na odkládací pult jenž zároveň váží hmotnost nákupu, aby se až do zaplacení nic neztratilo, začne pokladna hlásit chybu. Ano, všimla jsem si, ale než můžeme chybu napravit, pan hlídač na nás nesrozumitelně vyštěkne ze svého velitelského místa u hlavního počítače. Nevím přesně co nám „radí“, ale je vidět, že ho naše nenamarkované zboží pořádně znervóznilo. Hmmm…Teď si na nás dá opravdu bacha! Pravda, kdybychom lipánka chtěli zcizit, nedávali bychom ho na odkládací pult, aby se to prozradilo…ale to už panu hlídači nedošlo. Škoda.

Jsme zdárně u konce nákupu, VŠE prošlo skenerem, VŠE je do halíře uhrazeno a my si balíme nákup. Čekáme na přátele u vedlejší pokladny, kteří mají o pár kousků zboží víc, tedy i časově jsou trochu pozadu.

Pan hlídač už by rád viděl kasy prázdné, bez lidí, a naši přátelé mu to prostě kazí. Kroutí hlavou, jako by nevěřil svým očím – doteď netuším, co ho tolik vytočilo a roztočilo. Nepřestává své (podle mě dost nevhodné) chování provádět ani ve chvíli, kdy se na něj upřeně dívám.

Ano, asi jsme mu opravdu velmi narušili klidnou chvilku. Chudák. Asi by měl raději zažádat o jinou práci… jak zvládne ten nápor, až si lidé zvyknou na samoobslužné kasy chodit? To aby si pořídil límec pro oporu krku. Také by nezaškodilo uvědomit si, že zákazník je ten, kdo tu nechává své peníze, aby on (pan hlídač) mohl dostat výplatu, a je tedy výhodnější si zákazníka udržet než mu dávat zjevně vychutnat, že není vítaný.

Globus ČB – 08/09/13 – 20:30:15, prohlížím si účtenku. Heslo, vytištěné na jejím konci, mě skutečně pobaví: „Tady je svět ještě v pořádku.“ No to už by snad trumflo jen heslo předchozí –  „Globus, pro vás cokoliv!“ 😀

Tak co samoobslužné pokladny? Jít, či nejít? To je oč tu běží…

Jaký to kontrast v porovnání s obsluhou v oddělení zeleniny, kde drobný kudrnatý mladík a dívka s vlasy do pasu pevně staženými do culíku ochotně opustí svou rozdělanou práci, aby doběhli k váze a navážili vám zboží – POKAŽDÉ s úsměvem (i když jste u váhy už potřetí v pěti minutách a spíš čekáte, že vám vmetou do tváře: „To si to nemůžete přinést všechno najednou?“). Asi to bude v přístupu. Tady v zelenině člověk cítí – jsme rádi, že jste si u nás nakoupili. (O to horší je pak výše popsaný zážitek na konci nákupu.)

O pár dní později jdeme narychlo nakoupit do „malého“ Tesca ve středu Budějovic. Vcházíme do obchůdku a slyšíme milý pozdrav od kolemjdoucího mladíka v obleku. Nejdřív se divím, kdo z přátel nám jde v patách.

„Vy jste se asi vylekala?“ říká mladík omluvně s úsměvem od ucha k uchu. Jsem v šoku. Muž, který tu zřejmě „hlídá“ (podobně jako onen „milý“ pan hlídač v Glóbu) nás nejen mile přivítal, ale vážně nám přeje (slovy i vystupováním) něco jako příjemný nákup… „To ne…já..jen bych nečekala zdravení v marketu…“ koktám ze sebe v údivu.

Tací lidé jako tento mladý muž z Tesca a ti pomocníci v oddělení glóbusácké zeleniny si zaslouží pochvalu. Znát jejich jména, vážně jim pošlu písemnou pochvalu na vedení. Tak aspoň tento virtuální dík vám všem, kdo se k nám, zákazníkům, chováte laskavě a nevidíte v nás hned v první minutě potencionálního zloděje. 🙂