Ani letos jsme si nenechali ujít Rallye Český Krumlov, v pořadí už 42.
Tentokrát jsme ovšem zavítali i právě do Českého Krumlova.

Chodíme k výstavišti po večerech a okukujeme, kdo ze závodníků už dorazil. Je tma a nad hlavami se nám opět (jako loni) vznášejí podivné objekty. 🙂

V pátek už jdeme přímo na výstaviště. Start RZ je letos jinde a jezdí se v protisměru.

Různě měníme stanoviště, kde se toho vidí nejvíc. Nejriskantnější je tohle místo.

„Proč tu pásku dali tak daleko? Mohli ji posunout aspoň o pár metrů blíž ke trati,“ říkám a vzápětí se proti nám řítí závoďák. Špatně odbočil o jednu odbočku dřív.

Ufff. Dobrý. Jenže netrvá dlouho a opět je tu další a další…
Nečekaně proti nám vyrazí jeden ze závodníků a brzdí a znovu jede… a nechce to vzdát. Kaaj mu gestikuluje, že tudy skutečně neprojede, že musí jet ještě kousek dál. Nerad závoďákem couvá zpátky na trať.

„Simtě, kdyby sem dali nějaký kužely, tak tu nebudou odbočovat, je to strašně matoucí…“ a ejhle, za pár minutek přichází pořadatel a frká sem dva kužely. No…už si nestěžuju, že je ta páska tak daleko. Ten poslední závoďák by byl do nás pěkně najel.

„Týýý jóóó!“ vypískla jsem leknutím. Na druhé straně trati vjíždí modré auto pod pásku. Pološílená matka drapne děti a běží pryč. Až chvíli potom se vrací pro (prázdný) kočárek a mizí z nebezpečné zóny. Něco se porouchalo. Závodníci postávají u auta a čekají asi na mechanika. Auto se z místa ještě dlouho nehnulo.

Letos jsme si našli príma místo, kde docházelo k největším srážkám (nebojte se, ne nehodám) se slámou. Teda s těma válcema ze slámy. Někdy to bylo nebezpečný, když jeli dva skoro za sebou. Pan pořadatel, postarší skoro děda, mává rukama, ale spíš to vypadá, že neví co má dělat.

„Má mávat žlutou vlajko,“ říká Kaaj trochu podrážděně, že pořadatelé nezasahují zrovna správným způsobem. Přibíhají fotografově a odstraňují překážku z trati…eště že tu je ten tisk. 🙁

Servis…mechanici se činí jako mravenečkové. Někdo leží pod autem (zdviženým na vzpěrách, které se tedy podle mě nebezpečně třesou), někdo blejská kapotu… Závoďáci jsou zase jako nový.

Letos jsme se vydali i do Krumlova na vyhlášení…

   

„Proč se to vyhlášení vítězů vlastně dělá v Krumlově, když nejlepší je to na výstavišti v Budějkách?“ ptám se Kaaji.

„Protože je to relí Krumlov,“ vysvětluje mi logicky. 🙂

Stejně si ale říkám, že z celého závodu a servisů toho lidi nejvíc uvidí právě v Budějkách na výstavišti.
Gratulace vítězům, čest poraženým…a my jedem domů. 🙂