Velikonoční nedělní odpoledne nás vylákalo na výlet. Poblíž parkoviště chátrá stavení.

Kaaj už samozřejmě vymýšlí, jak by se dalo využít, kdyby se zrekonstruovalo.

Přibližujeme se k zámku. Vypadá jak namalovaný od Lady. 🙂 Spíš nám zámek připadá jako větší chalupa.
Stavba červenolhotského zámku ve svém jádru skrývá zbytky původní tvrze ze 14. století. Dnešní renesanční budova vznikla po roce 1530 a byla dále několikrát upravena.

 

Vystupujeme k zámecké kapli „Nejsvětější Trojice“. Máťa si zkouší venkovní kazatelnu. 🙂

Kázání ji tolik unavilo, že spočinula na stolku.

Ba ne, to ona si hledá nejlepší úhel pro focení zámku. (Kaaj nezůstává pozadu a posílá Červenou Lhotu na instagram.)

  

Od kaple jdeme lesem, oklikou, jakože se dostaneme na druhou stranu vody a půjdeme k zámku zezadu.
Já a Kaaj pokračujeme po hřebenu, 2MK jdou dole kolem vody.
Všichni 4 se nakonec vracíme zpět…cesta dole je jen na vlastní nebezpečí a po hřebenu vlastně taky.

Tady by se mohla natáčet Šípková Růženka, nebo tak něco. 🙂

Dovnitř zámku nejdeme, ale i tak je to krásný pohled.

V duchu historické nálady říkám Kaajovi, že bych nepohrdla prevétem. Máťa aktivně obíhá zámek a říká: „Tady na tý straně někde býval. Asi ho odstranili…“

Rychle dovysvětluji, že obyčejné WC by postačilo. 😀
Tááák a jsme na druhé straně, kam jsme před chvílí mířili. Ale teď bezpečně a snadno. 🙂

„Zámek pokryl černý flór a na nebi krouží hladoví krkavci…,“ vyprávím pohádku, s pohledem na displej mého foťáku. Mohlo by se zdát, že jsme tu setrvali do pozdních hodin. Ve skutečnosti „tohle“ dělá sluníčko.

Vyjíždíme k domovu ještě za příjemného světla.
Léto a dlouhé dny, vítejte nám.