Vstáváme brzo. Úúúúch….spala bych. Chvíli přemlouvám Kaaju, že budeme dělat, že nejsme doma…neprošlo to. 😀
Kaaj doslova hýří energií (což mé sotva rozlepené oči nechápou) a Danovi (bubeníkovi) posílá místo běžné sms rovnou báseň.

Hey,
we’re on the way.
We will come soon,
just leave your room 🙂

(To má rozespalá mysl je schopna vyplodit maximálně něco jako „Hola, hola, nechce se mi volat, tak ti píšu esemesku: vylez ven, jsme u tebe v blesku.“ 😀 )

Vyrážíme totiž do Vidova pro Dana a pak rychle balit bicí do církve.
Za Dlouhým mostem stojí policie a hasiči. Stahujeme obě okýnka. Vysvětlujeme, že potřebujeme naložit bicí v Sokolovně. Policisté shovívavě přikyvují, že tedy jo. Ale hasič z druhé strany: „Ne!“
„Tak mi dejte pět hasičů, který mi to pomůžou nanosit sem,“ říká vážně Kaaj.
„Věci se vozí tam,“ neurčitě ukazuje hasič trochu zmateně s přemrštěnou autoritou.
„Ale tady policisti mě pustili,“ vysvětluje Kaaj. To hasiče poněkud obměkčuje a my jedeme.
Bleskurychle balíme a nosíme a pěchujeme do auta. Koberec pod bicí leze až vedle mé hlavy na přední sedadlo. Míjíme policisty, kteří vidí, že jsme opravdu až k prasknutí nacpaní nákladem (a že bysme to vážně nezvládli tak daleko odnosit).
Blížíme se k Buškovu Hamru. Máme jaksi i zde povolení porušit zákaz vjezdu a zastavujeme nejblíž k pódiu jak jen to jde.
Míra zvukař a osvětlovač už tu chvíli pracují.

   

Kluci nosí aparát na pódium a já si jdu zatím připravit svůj knižní obchůdek.
Od této chvíle vidím svět skrze knihy. 🙂

    

Na pódiu se pilně vybaluje a moderátoři si naposledy procházejí svá lejstra. Teens se radí, jak nejlépe na to…

 

Děvčata od „dětí“ jdou připravit jednu z atrakcí – balonky s vodou. Hmmmm, v tomhle horku bysme si pár zásahů dali líbit i my. 🙂

Všechno běží jako na drátku. Návod pro kapely, který Kaaj sepsal a rozeslal účinkujícím, se vyplatil. Kapely přijíždějí včas. První kapela – HeartBeat (worship) nastoupila na nazvučení. Pomalu se blíží čas zahájení festu.

 

Voda pro hudebníky je připravena a klobásky už se hřejí…

Je krásně slunečno…ačkoli předpovědi mluví opačně. Na našich vyslyšených modlitbách se svezli i hasiči: „Počasí nám přeje, ač republiku provázejí bouřky, tak nám se zatím vyhýbají, to zaklepu…“

My to zaklepávat nemusíme. To my radši zatleskáme Tomu, který nám tak krásné a vhodné počasí připravil. 🙂