Na tuhle knížku jsem byla hodně zvědavá.
Nemám ve zvyku číst knihy od konce, ale tentokrát jsem to udělala.
Ne, že bych si přečetla jak to dopadne, ale kniha se skládá ze tří povídek a já začala (na doporučení) tou poslední.

Můj první dojem – hustý.

Kniha je čtivá leč zdaleka nejde o čtení lehké. Rozhodně bych zvažovala, jestli by ji měly číst čtenářky povahy jemné, útlocitné, přecitlivělé…

Osobně mám ráda knihy, které zanechají stopu, vedou k zamyšlení.
A tato kniha vás rychle vtáhne do děje… a rozcupuje na kousky. Máte chuť postavám příběhu nějak píchnout, protože to zoufalé utrpení se vám už zdá neúnosně dlouhé…a nemylte se, může to být ještě horší (jak ukazuje hned první příběh).
Nakonec jsem byla ráda, že jsem začala od konce knihy a pomalu si přivykla na autorčin styl psaní.

Kniha je to dobrá, „to nemohu říct“ :-), ovšem nevím, jestli relativně dobrý konec příběhů dostatečně vyváží tu tíhu, kterou je třeba přejít, než se k němu dostanete.

Začti se…

S varováním – toto není čtení na dobrou noc.