…říká hlavní hrdina stejnojmenné knihy, do které jsem se docela pěkně a rychle začetla.

Velmi mě zaujal příběh. Ale i celé zpracování knihy, které mě drželo celou dobu v bdělosti. Občas, během čtení, mi hlavou běží několik možností, kam se asi příběh stočí, kudy půjde „linie“ dál a kam asi směřuje závěr.

A nutno podotknout, že se celkem málokdy pletu.

V tomto případě moje teorie téměř vůbec nevycházely. Každá další kapitola skrývá nějaké nové překvapení.

Musím přiznat, že mě kniha velmi mile překvapila a na její čtení jsem pokaždé opravdu těšila.

Opravdu jsem se pobavila v pasáži, kdy se hlavní hrdina seznamuje s „dipem“ (dip = digitální přítel, v podstatě počítač s internetovým připojením). Kdo nerad čte příručky k novým přístrojům, bude úpět s Davidem, který nemůže přeskočit úvodní (opravdu dlouhou) ukázku co všechno dip umí. Nejde ztlumit zvuk, nejde to popohnat, nejde to vypnout…a když David v zoufalství schová dipa do skříně pod polštář, je následně dipem vyhubován a úvodní část si musí znovu a náležitě prohlédnout. 🙂

Ale vlastně celá kniha je tak nějak odlehčeně zábavná.

Zajímavá omluva na konci, „Díky i všem, kdo knihu dočetli až sem. (A omlouvám se těm, kdo čekali opravdový a nefalšovaný happy end.)“ mě jenom utvrdila, že autor si nenechal diktovat nějakým klišé. 🙂