Hamr kemp 2016 den druhý
Sobotní den je časově mnohem našlapanější a čeká nás spousta kvalitní hudby.
Slávek a Honza (oba interpreti z včerejšího programu) tu přespávali, takže se s nimi hned po ránu znovu setkáváme.
Ještě nás čeká nějaká práce. Je třeba připravit židle a otřít je od rosy, která je přes noc trochu smočila. Honza se ihned nabízí, že pomůže se vším, co je třeba. No, není ten „František blázen“ úžasný? 🙂
Jako otvírák celého dne jsme si zvolili v 10:00 Fisherman‘s friend, tedy Rybářova přítele. Jestli vám to nic neříká, tak samozřejmě jsou tou Markéta a Honza Kuči s dvěma příbuznými z Prahy.
Jak je uvedeno na plakátu, rozjeli to pěkně polehounku ve stylu „worship“.
Štafetu dalších 60 minut přebírá nám dobře známý jihočeský Kája Gott, tedy Robert Jakš se svou folkovou kytarou.
Letos poprvé se na Hamr kempu objevilo trio Arrows se svými folkově-rockovými chválami. Václavčin hlas a nasazení celé kapely nenechalo nikoho na pochybách, že to Arrows umí pořádně rozbalit.
Slávek Klecandr se nabídl, že může zahrát i dnes, když už tu přespává a nemá jinde hudební závazky. Kdo tedy nemohl včera, může si jeho acoustic indie užít dnes.
Pohádkové divadlo pro děti „Námořnická legenda“ – harcuje po celém areálu a děti jdou s nimi. Z ohlasů několika dospělých by se zdálo, že divadýlko nic moc, ale když od svého stánku sleduji jak děti aktivně spolupracují, vypadá to, že se docela baví.
A v 16 hodin už nastupuje rakouská parta mládežníků s názvem Pipeline. S velkým nadšením a plným nasazením se starým hamrem rozeznělo několik známých a pár neznámých chval. Jejich nadšení se vlévá i do nás a skoro všichni spolčeně zpíváme chvály Bohu (každý svým jazykem).
Písničkářku Evičku Henychovou si ještě někteří pamatují z dětské role ve filmu Páni kluci…
…Nebo jako culíkatou rošťandu v seriálu My holky z městečka. Dnes, už dospělá žena, bravurně prolíná z veselých písniček přes romantiku až do šansonu. Vše z jejího pera. Vše z jejího života.
Po sólistce s jednou kytarou nastupuje těleso poněkud početnější a hlasitější. TWB zahajuje podvečer v rychlejším, rockovějším tempu. Protože jsem na pódiu (odkud se pódium poněkud nesnadně fotí) a ostatní fotografové dodnes své výtvory neposkytli, nemám co přidat, snad jen ilustrační foto z našich stránek 🙂 A díky všem skalním fanouškům, kteří opět vytvořili úžasnou atmošku v kotli.
Před několika lety jsme na hudební soutěži natrefili na soutěžící rockovou kapelu Eliata. Stará škola v tom nejlepším slova smyslu. A po letech se nám povedlo je vidět znovu, přímo tady, na Hamr kempu.
Ptají se nás v kolik půjdou na řadu. „V sedum, jak je na programu,“ ujišťujeme, že skluz bude maximálně pár minut. Zpěvačka je v šoku (příjemném). Prý jsou zvyklí z festivalů na minimálně hodinový skluz. Jenže na tohle my tu máme Pavla, který s úsměvem a laskavým tónem udržuje časový pořádek.
Věk na jejich vitálním výkonu není znát. Eliato, šáhni do strun! 🙂
Pomyslnou třešničkou na dortu letošního Hamr kempu je americká kapela Divine Attraction, která právě jede svojí šňůru po ČR.
Rozhodně si nenechte ujít pecku v českém jazyce: „Péčivo, chléba, štyži rohliky“, to se vám bude líbit. V rodném jazyku to rozbalili ve 20 hodin a ve velkém stylu ukončili letošní ročník Hamr kempu.
Máme možnost s interprety před odjezdem popovídat. Jsou nadšení a děkují, že jsme se o ně tak krásně postarali (skvělý tým pomocníků je totiž připraven kapelám přinést i odnést aparát a v zázemí si kapely hýčkáme ovocným občerstvením příjemnou pohovkou a klidem před vystoupením).
A je to… Poslední kapela je naložená do auta a odjíždí. Pomáháme zvukaři. Chystá se po parném dni pěkná přeprška (všichni to samozřejmě připisují kapele TWB a písni „Zakřič, ať přijde déšť“, která ač volá spíše po tom duchovním dešti, často přitáhne i ten opravdový) a neradi bychom schytali rány (myslím tím výboj při styku vody a proudu).
Sklízíme židle, lavice… ale ta atmosféra se tu stále ještě vznáší. Je po půlnoci a jsme s Kaajou utahaní jako koťata, příprava HK 2016 byla hodně náročná. A stejně to stojí za to. Půjdem do toho znovu.
Už teď se těšíme na příští rok.
PS: týden poté přijímáme od kapel nadšená poděkování, že jsme je pozvali do tak nádherného prostředí, úžasné přátelské atmosféry a mezi skvělé lidi. A to jsme přesně chtěli.