Letošní ročník byl hlavně pro mě hodně náročný. Kaaj se tentokrát nemohl tolik věnovat výběru kapel, takže jsem vyhledávala, pak jsme spolu vybírali a já „verbovala“. Pro mě naprosto nová zkušenost.
V první fázi to vypadalo, že snad ani žádné křesťanské kapely v Čechách neexistují. A ty, co existují, hrají v daném termínu na svatbách 🙂
V druhé fázi jsem zjistila, že kapel je na netu k dohledání hodně, ale mnohé se rozpadly, přestaly koncertovat, mají pauzičku…a nebo se prostě neozývají.
V konečné fázi, po mnoha modlitbách a hodinách hledání, jsme našli dostatečný počet kapel na pokrytí sobotního dne…leč dvě nám na poslední chvíli „vypadly“ kvůli bubeníkům.
„Prosím vás, kapely, hlídejte si své bubeníky, jak nakládají se svými končetinami (opravdu potřebují všechny čtyři) a občas jim projděte diář (pokud nějaký vlastní), ať si omylem nenaslibují vícero akcí na jeden den v různých koutech světa.“ 🙂
Nakonec jsme zjistili, že sice několik výborných kapel letos nemůže, ale příští rok ano. Takže naše hledání nebylo marné a už teď máme zaděláno na pár pěkných „kousků“.

Blíží se den „D“ a nám chybí ještě jedna kapela. No…uvidíme. Možná nám časový skluz nakonec tuhle díru zaplní.
Zuzka a Petr (naši věrní moderátoři) tu sice letos nebudou, ale zastoupí je Zuzka – tedy úplně jiná Zuzka. 🙂

Pátek 1.7.2016
Poprvé v dějinách Hamr kempu začínáme už v pátek. Tedy dvoudenní fesťák.
Ráno nabíráme aparát, abysme toho v sobotu nemuseli vozit tak moc. Přijíždíme na Hamr, kde už jsou práce v plném proudu.
Kromě venkovního posezení bysme letos rádi zútulnili i zázemí pro kapely. A povedlo se to docela pěkně. Spousta místa k posezení, poležení, dokonce i pro mnohočlennou kapelu Pipeline 🙂

Přijíždějí první hosté a teď (než vypukne večerní program) je čas v klidu posedět a přátelsky popovídat.

Zuzka ve své premiérové roli moderátorky je trošinku nesvá, ale my jí plně důvěřujeme.
Čas se chýlí a hlavního aktéra divadla (vlastně jediného aktéra) zde nevidět. Kam se nám zatoulal? Jestli on se neztratil? … tak prý už je na cestě, hlásí nám Kája. Hurááá, František blázen bude.
A už je tady. „Františku, si to ty? Asi si.“ 😀
Pavel se Františka, vlastně Honzy, ujímá a vede ho do zázemí pro umělce, aby složil břemena a připravil se na své číslo.

Hamr kemp 2016 oficiálně začíná.
Zuzka přichází dopředu (a protože divadlo je neozvučeno) uvádí první číslo pátečního večera bez mikrofonu.

Lidé ale sedí na židlích hned před pódiem, takže je všechno pěkně slyšet. Koukám, že si někteří vzali s sebou své mazlíčky, což se k Františkovi (z Assisi) výborně hodí. 🙂

Teď už se ale všichni tiše usaďte a psssst. Pohádka….teda divadlo… začíná.

  

Těžko shrnout 1,5 hodiny maximálního výkonu do pár vět. To se prostě musí vidět.
Honza alias František si získal naší pozornost snad v prvních dvou minutách. A od té chvíle nás měl tzv na lopatě. Visím očima na té stepující postavě na pódiu a obdivuji nasazení, přesvědčivost a úžasné vtipy a glosy, které každou chvíli sype z rukávu. Vážně se bavím a to nejde prvoplánově o komedii.
Stejně jako u „cimrmanů“ nebo forbín W+V a později W+H je třeba zachytit každé slovo, jinak vám uteče spousta vtípků, i tady se snažím, aby mi neuniklo nic. Trochu mě obtěžuje „focení“ které průběžně provádím, abych měla aspoň pár záběrů. Přesto se báječně bavím. I vkládaná (skoro)pantomima (skoro, protože je doprovázena brumláním liturgické písně jako dokres) je pro nás dobře čitelná. Naprosto uvolněná spolupráce s publikem jen více upevňuje náš zájem o dění na pódiu.

Co vypíchnout?
Možná jednu z prvních spoluprací s publikem, kdy poloopilý František uskutečňuje jeden ze svých vtipných nápadů – Na koho padne los, zazpívá milostnou píseň pod balkonem té nejošklivější tetky z Assisi. Rozpočítává mezi sebou a dvěma dalšími muži (v publiku).

Vychází to, jak jinak, na něj a tak rychle protestuje, že to neplatí a přibírá do rozpočítávání dalšího přítele. Samozřejmě z publika.

Kříž, s vyobrazením několika biblických osob, u kterého František hodiny meditoval, má „náhodou“ v kapse. A prý, že ho pověsí někam na zadní stěnu pódia, abychom na něj „dobře viděli“ 😀
Ale pro jistotu nám řekne aspoň zběžně, co na něm je. Ptá se publika, kdo by tam tak mohl být. A je opravdu nadšený, když se někdo z nás trefí, třeba, kdo je to ten uprostřed na kříži. 😀

Vtipnému poukázání na rychlomodlitbu (natěšeného, skoro slintajícího stolovníka) před jídlem jsme se od srdce zasmáli: „Bratři, ať nám to nevystydne. Jo ještě požehnání. Pane, požehnej nás i toto jídlo ve jménu…ce i syna.. duchas..ého ..men.“ ale myslím (teda doufám), že to v nás i duchovně zarezonovalo.

Dokonalé bylo ztvárnění setkání Františka s příslušníkem jiného náboženství 😉 nebo kamenování nespokojenými posluchači (samozřejmě ve hře – z našeho publika nepřilítlo ani rajčátko) nebo překonání strachu z malomocenství… Jak už jsem psala, divadlo je hodně obsažné a je třeba ho vidět v kontextu, aby člověk pochopil celý příběh. Takže už se nebudu pokoušet o komentáře a tady je pár obrázků z akce…

Snad jen ještě jeden postřeh. Herci často rádi zpívají. A často (pokud svůj zpěv nemaskují recitací ála pan Haničinec) si člověk říká, jestli by dotyčný neměl raději jen hrát. V případě Františka/Honzy klobouk dolů. Podezřívám ho, že vedle DAMU si tajně zakoketoval i s HAMU 🙂

Honza přespává do soboty, takže se s ním zítra ještě uvidíme (poprvé mi „vyrazil dech“ osobností Františka, ale vyráží mi dech podruhé, tentokrát skromnou osobností Honzy).

Tedy, to se nám ten Hamr kemp letos moc pěkně rozjel. Opravdu skvělý zážitek. Ale večer ještě nekončí. Právě se připravuje Slávek.
Kaaj během všech příprav a akcí dokumentuje na instagramu a twiteruje. Kdykoli ho míjí Kája, Kaaj pozvedne oči od mobilu a hlásí: „Ono to vypadá, že furt koukám do mobilu, ale já dělám zpravodajství.“ A tak se všichni aktuálně dozvědí, co právě na Hamru probíhá, případně o co přišli 🙂

Ale teď už na pódiu ladí Slávek…
 

Když jsme lepili velký plakát s programem na „áčko“ u vchodu do Hamru, říkám, Kaajovi „nemyslíš, že to indie u Slávka budou lidi mylně vnímat jakože hraje indickou hudbu?“ O 10 minut později… jde kolem Lenka se svým přítelem: „Hele, dneska večer indije, to bude zajímavý, už se těším.“
O něco později… zastavuje se Iva a ptá se „Kaajo? Co znamená ta indije u Slávka?“
Kaaj vysvětluje, že nejde o „indiji“, ale o „indý“. A pokud nevíte ani vy co to znamená, tady je plné vysvětlení:
„Indie“ ze slova independent – nezávislý na velkých komerčních hudebních vydavatelstvích. Jedná se o žánr alternativního rocku, který je většinou šířen na undergroundové hudební scéně. Hudebníci si většinou udržují kontrolu nad svou tvorbou a vydávají ji ve většině případů pod „independent“ značkami.
Tento žánr popisuje také postoj kapel a jejich způsob tvorby (udělej si sám), a jejich zastupování malými, nízkonákladovými vydavatelstvími.
Jako takový je otevřen experimentům se zvuky, emocemi, texty a nesnaží se hned na poprvé zalíbit publiku středního proudu. Víc než o zisk se zajímá o osobní vkus.

Tak a jste zase o trochu vzdělanější 🙂
Zuzka uvádí další vystoupení tentokrát na mikrofon, protože Slávek si přivezl svou roztomilou malou aparaturu (která je jedna z nejmodernějších a nejdražších, jak mě chvíli na to Kaaj poučil).
„Slávek působí už víc jak čtvrt století v kapele Oboroh,“ uvádí Zuzka několik faktů. Slávek kroutí hlavou, že ne, tak dlouho to zase není. Zuzka je trochu překvapená (kvalitně si totiž prostudovala všechny akréry), ale pokračuje dál v představování Slávka.

Slávek byl pro tenhle podvečer úplně geniální volba.
Prostě jen tak sedíme a užíváme si poklidný večer za zvuku nevtíravých tónů jedné kytary a jednoho hlasu. No…jedné kytary. Vlastně jich měl Slávek na pódiu víc a pravidelně je střídal.

     

Pomalu se stmívá, celodenní pařák se mění v chladivý podvečer. Nemůžu se zbavit myšlenek na postel. Přípravy na Hamr kemp si vybírají svou daň.
Slávek končí. Jdeme se ještě před cestou domů svlažit něčím studeným – většinou to vyhrává točená malinovka. Loučíme se s „pozůstalými“, jak nás (kdo zůstali až do posledních tónů) Slávek nazval. Kaaj se jde podívat na kytary a aparát, který Slávek pomalu balí. Chce se ujistit o tom 25letém působení v Oborohu. Tuhle informaci na web Hamr kempu dával právě on a nerad by Zuzku mistifikoval.
„Já si pamatuju už někdy v devadesátým prvním, že jsi v Oborohu hrál…to musí dělat aspoň 25 let,“ ptá se Slávka a nespouští oči z těch věciček, které si balí. Slávek chvíli přemýšlí: „Ne ne, tak maximálně 17 let asi. Dyť počítej…devadesátejprvní…to je…“
„25 let,“ usmívá se potutelně Kaaj.
Slávek překvapeně zamrká: „Máš pravdu. Tak to bude 25 let, já si to vůbec neuvědomil, že už je to tolik.“
Záhada je vyřešena. Slávka možná překvapil termín „čtvrt století“, protože vnitřně se cítí na dvacet. A to je dobře. 😀

Dnešní večer se vážně povedl ještě nad mé představy a očekávání. Důstojné zahájení fesťáku.