…dvěma slovy: Fantastická podívaná

Občas doma zaslechneme oknem typické zafunění hořáku a kolem oken (no…trochu dál) se majestátně předvede balón.

Občas se stane, že na obzoru uvidíme i dva balóny najednou.

Co se nám ale stalo ve středu 24.8. poprvé, viděli jsme spoustu balónů najednou.

Kaaj o téhle akci samozřejmě věděl už dlouho předem, pro mě to ale bylo spíš: „v 18 hodin startujou, tak jedééém…“ 🙂

Vyrážíme do J. Hradce na letiště. Kaaj všechno monitoruje a zjišťuje, kde mají startovat. Dobrá, jedem na start a na letiště se vrátíme později.

Jedeme směrem, kde by mělo pravděpodobně dojít ke startu. Po levé straně vidíme chystající se vzduchoplavce a chceme se podívat zblízka. Nevšimli jsme si odbočky vedoucí přímo k nim a tak s navigací zkoušíme po úzkých silničkách dojet až k nim. Na lesní cestě (ke které náš PíTí nebyl stvořen) to obracíme a jedem zpět.

Kaaj ale najednou našel místo (nevím jak to dělá), kde jsme mohli na kraji silnice zastavit a na obzoru sledovat stoupající balóny jeden za druhým. (Vypůjčila jsem si jedno foto s pohledem nad mraky, odkud by se to nám vyfotit jen tak nepodařilo.)

Pomaličku stoupají a plujou opravdu zvolna. Závod začal.
Trochu mi nedochází, jak chtějí plout rychleji než pilot vedle? Jak chtějí poručit větru?

Když ale chvíli pozorujete, jak upouští a zase přiloží pod kotel, stoupají a pak rychle klesají… najednou v jejich chování rozlišíte jistou strategii. Hledají nejlepší letovou hladinu, aby je vítr vzal co nejrychleji na letiště.

Když se k nám přibližují, už mi nepřipadá, že by pluli až tak pomalu. Pohled je to úchvatný. Fandím tomu duhově barevnýmu, který je z mého pohledu v tuto chvíli tak na 10. místě, možná dál.

Těžko se to rozlišuje. Nejblíž je nám ale hnědák, a zdá se, že má našlápnuto. I na dálku je vidět, že některé balóny jsou zahraniční.

Několik balónů už nám přeletělo nad hlavou, je čas se vrátit na letiště.

Wooow… tak jestli vůbec zaparkujeme? Ale jo, jedno místečko se pro nás našlo. Lidí je tu tedy opravdu hodně, to bych nečekala. Na obzoru už se objevují první balony.

Hnědák (neznám piloty, pojmenovávám si je podle balónu) se zdá být stále nejblíž.

Prý cestou plní nějaké úkoly (Kaaj to má řádně prostudováno). Na letišti je na zemi vyznačen bílý, relativně malý kříž, na který má každý pilot balónu spustit stuhu. Čím blíž, tím líp.

Hnědák razí strategii obletu (asi chce na letiště doletět z druhé strany). Jenže mám pocit, že to vzal až moc velkou oklikou a letiště žel pomalu, ale jistě míjí.

Ale můj favorit Duhák je stále na dobré (vzdušné) cestě.

Z přijímačky, s jejíž pomocí Kaaj monitoruje, co se kde děje, se ozývá: „Tady Nikola. Už jsem tu.“

Aha, to bude nějaký pomocný personál a hlásí vysílačkou, že jde pomáhat? Možná měřit? Nebo něco uklízet? Netuším.

Už se trochu šeří, takže jen u několika balónů vidíme, jak při průletu nad bílým křížem pouští stuhu. (Stejně to nechápu, jak dokážou doletět na letiště, natož letět přímo nad malým křížem.) Napadá mě, kdyby poklesli těsně nad ním, nebo poblíž, mohli by stuhu hodit přímo na střed. Jenže při velkém přiblížení k zemi by se třeba už nemohli dostatečně zvednout a museli by přistát tam, kde nesmí.

A přece, (jako by mě slyšel) jeden pilot, kterého to zaneslo kousek mimo, klesá a hází stuhu směrem ke středu kříže. A celkem mu to vychází. Když nepomůže vítr, buďte aspoň vycvičení v hodu do dálky. 🙂

„Nikolo…chrrrrchrrr…musíš to vyhodit…za 5 minut končí limit pro shození.“ Zachrchlalo to Kaajovi v ruce. Aha, už jsme v obraze. Nikola není pomocník, co hlásí, že už je tu. Je to pilotka, co hlásila, že už je tu – s balónem. 🙂 A Nikola má co dělat, jinak nebude bodovaná. Nad letištěm už jsou jen 2 balóny, jeden z nich je Nikola.

A je konec. Měřiči měří jednotlivé stuhy, jak daleko dopadly. Jestli stihla Nikola shodit stuhu včas, to netuším. Ale rozhodně byla v pohodě 🙂

Nebyl to závod jako třeba na rallye, to ne. Spíše takové poklidné odpoledne a podvečer, se spoustou balonků štěstí.

Byla to ale opravdu podívaná, která stála za to.

Jestli se chcete dozvědět více, klikněte sem >>