respektive Kruhy na vode, neboť knihu jsem četla ve slovenštině.

Bruna Ferrero mám v povědomí jako autora krátkých příběhů už nějaký ten rok, ale přiznávám, že jsem od něho dosud nic nečetla.

Když se mi do ruky připletla tato útlá knížečka (a já právě čekala na manžela než doladí zvuk na mixu a sbalí si kytaru), začala jsem číst. Opravdu kraťoučké příběhy… za chvíli jsem byla v půlce knížky 🙂

Je to mix různých zamyšlení, příběhů, textů písní… najdete tam všechno… Doslova od Královny koloběžky I. přes vtip (podle skutečných událostí) „Uhněte nebo zaútočíme – Neuhnem, jsme maják“ až po známé Stopy v písku.

Bylo zajímavé, že během čtení příběhů mi často vytanulo poučení: „No jasně, když to udělám opačně než hlavní hrdina, je téměř 100%, že budu mít úspěch.“ A autorovo poučení bylo nakonec úplně jiné (na můj vkus trochu vágní). Ale aspoň je vidět, že každý z nás je originál a nemyslíme všichni stejným způsobem.

Jak říkám, dočetla jsem asi do půlky a měla pocit, že některé příběhy nebo náměty jsou převzaté, pokrácené, trochu upravené. Jak by řekl Austin Kleon: „Kraď jako umělec“ (mimochodem moc dobrá kniha).

Ale co když je to naopak? Co když nápady jsou Bruna a někdo kopíroval jeho? Když jsem dočetla až k příběhu „Prečo?“ obsahem námět příběhu Stopy v písku, opravdu jsem se zarazila.

Nedalo mi to a zahájila jsem detektivní pátrání, kdo je skutečný autor příběhu „Stopy v písku“.

Pokud záznamy nelžou, pak kniha Stopy v písku (Footprints) od Margaret Fishback Powers vyšla v roce 1993. Zatímco kniha Kruhy na vodě (Cerchi nell´acqua,) vyšla o rok později, v roce 1994. Takže přestože Brunovi na netu někdy tento příběh přisuzují, pravým autorem je paní Powers. 

Co tedy ke knize říct? 

Některé příběhy jsou trochu slabší – doufala jsem v jiné pointy, případně hlubší zamyšlení.

Některé příběhy znám – jsou převzaté odjinud. Třeba Čisté ruky (obsahují převyprávěnou povídku Dostojevského, jak Bruno hned na začátku zmiňuje). V záujme štátu – to je z části Královna koloběžka I. (nebo Chytrá horákyně, jak chcete).

Některé příběhy donutí k zamyšlení, jako třeba hned úvodní Kruhy na vode nebo Veľká prepasť (!prozrazení děje!) – ponaučení k veršům Písma – vezmi svůj kříž. Hlavní hrdina se chce tahání kříže nejprve vyhnout a později, když už tedy kříž nese, napadne ho, že když si ho zkrátí, bude lehčí a ponese se snáz. Vykračuje si vedle ostatních do kopce, než dorazí k propasti. Tam každý svůj kříž složí a položí přes propast. Všechny pasují úplně přesně tak, aby mohli přejít na druhou stranu…až na ten jeden, pokrácený. (Netuším, jestli je z pera Bruna nebo někoho jiného, rozhodně ale zaujal.)

Takže pokud si chcete přečíst několik krátkých příběhů, které možná v jiné podobě už znáte, určitě si nějaké zajímavé ponaučení odnesete. Jde o kratičkou knihu, takže pokud nepůjde o šálek vaší kávy, určitě si nebudete trhat vlasy z promarněného času.