Není už zřejmě žádným tajemstvím, že mě i Kaaje prostě bere hvězdná obloha.

Ještě stále máme v živé paměti úžasné planetárium u 2MK.

„Proč si to fotíš?“ ptá se Kaaj a se zaujetím pozoruje, jak si různě natáčím malý foťáček, abych získala to, co potřebuji.

„Víš, jakou to udělá krásnou hvězdnou oblohu?“ snažím se manželovi vysvětlit.

Ne, stále to není ono. Beru lžičku a trochu vířím hladinu. Teď…konečně se hladina sklidnila a vypadá to téměř dokonale.

Kaaj se ošívá. „Já nechápu,“ sleduje mě dál a čeká, co z toho bude.

„Uvidíš,“ uklidňuji ho.

A je to. „Podívej, co vidíš?“ Natáčím mu monitor, aby viděl výřez obrázku. „Nepřipadá ti to jako hvězdné nebe?“

„Teď už jo,“ přikyvuje.

Já viděla to budoucí hvězdné nebe už v původní hladině s plovoucími kousky mleté kávy. Ale teprve když se obrázek invertoval, je to prostě dokonalé. :-).