Takže zítra je ten den „D“.

Dneska už toho moc nenazkoušíme. Spíš se probíráme tím, co v sobotu haprovalo nebo nebylo úplně dotaženo.

No…a nejvíc nám samozřejmě zahaprovalo Kaajovo kombo.

Celý víkend jsme probírali různé možnosti. Nechat opravit? Půjčit si někde jiné? Koupit? Předáváme své prosby na vyšší místa, protože tohle je fakt dost těžko řešitelný problém.

Oprava takhle narychlo je v podstatě nemožná. Opravář, který by nám to dobře seřídil je až na Moravě. Hledáme na netu někoho poblíž – najít někoho je prostě nemožné!

Dobře, co si tedy někde půjčit? Problém je hlavně v tom, že v okruhu našich (hudebních) známých nikdo takový aparát nepotřebuje, tedy ani nevlastní. O žádné půjčovně nevíme.

V tuto chvíli (kdy nás to opravdu hodně „pálí“ a čas letí) je tu možné asi jediné, radikální řešení. Koupit jiné kombo. Hmmm…s tímhle výdajem se nepočítalo. Jenže, přece neodpískáme takovou šanci.
Nejdřív se tedy jdeme podívat do kamenného obchodu a prohlížíme komba. Mají tu něco v bazaru, jenže ani jedno lampové a navíc jsou všechna málo výkonná. Ptáme se tedy na nová lampová komba. Paní prodavačka nás nasměrovala a dál se věnovala svým záležitostem. Možná, kdyby Kaajovi zapla Voxe, mohl ho po malém přesvědčování koupit. Ale žádné přesvědčování nebylo, takže jsme se vrátili domů a na netu si našli kombo, které nám vyhovuje. Rozbité kombíčko necháme spravit a prodáme, takže se nám (věřím) část nečekaného nákladu vrátí.

Netnákup má tu výhodu, že v pondělí objednané kombo tu už v úterý bylo. Takže dnes, na zkoušce už ho můžeme nažhavit.

Jenže…co se děje? Už to zas nefunguje? Uf…to je jen vysílačka.

Všechno funguje jak má. Nové kombo je trochu menší a lehčí než to staré, zato hraje lépe. Takže si vlastně Kaaj chtě-nechtě polepšil.

Než přijde Q, zkoušíme pár kousků.

Popi si pořídil výbavu paliček po (ne)šťastné příhodě během Předkoncertu.

Nové kombo z dálky vypadá skoro jako to staré. Nezdá se vám?

Přichází Q a obhlíží nového „člena kapely“. Kaaj se zmiňuje, že málem koupil Voxe.
„Ale to ti bylo tak škaredý,“ říkám na to já. Ó, jak jsem si naběhla. Q naoko hudruje, a posílá mě do kuchyňky, bych se řádně popokala, neb jsem velmi urazila jeho city, haníce vizáž přístroje s mnohaletou tradicí.

Teprve teď mi dochází, proč mi právě zmíněné kombo připadalo tak retro. Nikdy totiž od svých prvopočátků nezměnilo vizáž. Už radši ani nemukám 🙂 a jsem tiše ráda, že jsme koupili to, co jsme koupili.

Q je naladěn a zkouší si sólíčka.

Věděli jste, že kombo potřebuje brzdu?

Martin to zpovzdálí sleduje s obavou, aby se nemuselo do zítřka shánět 3. kombo. 😀

A pak už jedeme jeden kus za druhým. Tak třeba… „Prázdný hrob“ (který si kluci interně nazývají „muzikál“, asi proto, že tam zpívají dva proti sobě).

Asi jste si všimli, že mě ke konci zkoušky už nebaví fotit tak jako normálně 😀 , tak se pokouším o nějaké záběry přes různé „best shot“.

Například ve stylu:
Pastel aneb „Kluci z plakátu“ 🙂

Monochrome aneb „Z našich začátků, kdy svět byl ještě černobílý“ 😀

Nebo – retro aneb „Rapsodie v hnědém“ 🙂

Tak jo, zkouška končí. Lepší už to nebude. Rozhodli jsme se nevtipkovat na téma: „V nejhorším předvedeme vítr z hor,“ a radši o zítřku mluvíme pozitivně: „Dobře to dopadne a všichni si to užijem.“