Majáles 2011

Letošních akcí jsme nestihli tolik, ale i tak jsme si je užili.

Divadýlko jsme sice neviděli, ale ohnivou šou jsme si ujít nenechali.

Všude kolem nás se šířil zápach oné hořlaviny, do níž si aktéři na Piaristickém náměstí namáčeli své propriety.

Fotila jsem různými způsoby, protože tma (která ohnivé šou moc slušela) nedělala dobře mému foťáčku. Něco se mi ale vyfotit přece jen povedlo.

Než se ohniváci připravili, hrála skupina bongistů rytmické kousky.

Po chvíli do jejich rytmu začala tančit nějaká dívka.

Dívka dotančila a oheň vzplál.

A pak už se střídali jeden za druhým.

(kliknutím na obrázky se zvětší)

Čas od času se někdo té divné tekutiny napil a pak prskal…nebo spíš chrlil oheň.

Což bylo neskutečně efektní, ale vůbec jim nezávidím tu pachuť v ústech, kterou nutně museli mít. Já to nelokala a přitom jsem měla pachuť ještě asi půl hodiny po odchodu z místa, kde byla šou.

Tak to byla hlavně „podívaná“, ale pak tu byl program i k poslechu. A to nás zajímalo ještě o trochu víc.

Na rozjezd to bylo duo „Barchni Maškara“, což je  kytara a dva zpěvy.

Chudáci vypadali pěkně vymrzle.

Škoda jen, že si nestoupli „pod žábu“, tam by byli více krytí před větrem a myslím, že akustika by jim pomohla, aby byli lépe slyšet.

Další hudebníci, kteří nás opravdu zaujali profesionalitou, byli Navigators. Jak jsme se později dozvěděli, velmi dlouho zvučili…ale lidi, ten výsledek.

„Ty Kájo, on nevidí…, že jo?“ říkám najednou, když se dívám na zpěváka v červené bundě.
Kaaj se diví, protože černé brýle ještě nutně neznamenají nevidomost. I my dva máme na očích tmavé brýle právě teď.

„Já nevím…má takový ty specifický pohyby…dívá se do jednoho místa a povytahuje obočí,“ vysvětluji, proč si to myslím.

A skutečně. Po několika písničkách jsou lidé hecováni k výkřikům…a zpěvák najednou říká: „Jsou tu? Já je neslyším.“

Moc se mi líbil takový příjemný, uvolněný projev. Prostě bylo vidět, že je ta hudba, kterou produkují, fakt baví.

Ale především mě dostala úžasná profesionalita, bezvadná sehranost, skvělý zvuk…

Tak to bylo Piaristické náměstí. A teď něco ze Sokolského ostrova. Z programu jsme si museli vybrat, protože na Sokoláku hrála jedna kapela za druhou. Kaaj chtěl vidět Žagar. Tak jsme vyrazili v pátek ve 20:20 na maďarskou kapelu.

Ještě nebyla úplně tma, takže světla na pódiu tolik nekreslila.

Ale jakmile se setmělo, scéna úžasně vynikla.

Tady se mi neklepe ruka v rytmu bicích, jen se snažím o lepší světelnost…a vzniklo toto. 🙂

Ještě jednou scéna…tentokrát v záplavě zlatavé.

Všude jsou davy lidí, na zemi moře prázdných kelímků (což se milosrdnou tmou skrylo) a někteří si skutečně umí na koncertě udělat pohodlí. 🙂 I kdyby starý gauč měli dotáhnout. 🙂

Tahle kapela nebyla zlá. Asi hlavní výhodou je taková ta všeobecně líbivá barva hlasu zpěváka – tenor/chraplák. Zajímavé postupy. Zajímavé nápady.

V jednu chvíli mám pocit, že stojíme v divadle Ludvíka XIV. a kontratenor začíná svůj part (no…možná to taky byla paní)…a za chvíli se do zpěvu (který, předpokládám, hlavní zpěvák neprodukoval) přidává celá kapela. To mě tedy zaujalo.

Myslím, že se jim to povedlo. 🙂

Leave a Reply