Ráda čtu knihy o vědeckém zkoumání minulosti a také název této knihy mě rozhodně zaujal.

Vzhledem k mému životnímu zaměření jsem k ní ovšem od začátku přistupovala s jistou (řekněme) předpojatostí.

Rozhodně ale nelze autorovi upřít, že vás doslova vtáhne do „děje“. Kniha je napsaná opravdu poutavě i přes svou vědeckou stránku, spoustu výzkumů a dedukcí. Překvapivé zvraty a vývoj vás přiměje číst další a další stránku…. Tak zjistí už tam tu krev?
Je to teda fakt oblečení Ježíše nebo jiného (též) ukřižovaného člověka? Prostě – skoro detektivka. 🙂

Občas se sice v knize mele jedno přes druhé a s některými názory se nedokážu ztotožnit, i tak mě bavilo knihu si přečíst.

Já sama nemám žádný vztah ke svatým relikviím. Ano, kdyby mi někdo ukázal oděv, který nosil sám Ježíš, v uctivosti si ho prohlédnu. Podobně jako jiné historické památky.
Navíc, jestli se to oblečení dochovalo i po 2000 letech, pak klobouk dolů – takhle kvalitní textil už dneska nikde nekoupíte. 🙂
Ne, vážně. Stejně tak by mě uchvátil stůl nebo police, kterou Ježíš vyrobil ještě před svým 30. rokem. Jenže to by spíš musel být kameníkem než tesařem (nevím jaký mají dřevěné věci poločas rozpadu).

 

V knize si pisatel klade otázku: Proč se žádné evangelium nezmiňuje o (Turínském) plátně?

Jakoby tehdy učedníci věděli, že jednou bude tenhle zašpiněný kus plátna někdo uctívat…
Představuji si tu chvíli, kdy vejdou do hrobu a tělo Ježíše je pryč. Ta panika, co se s ním asi stalo? Jestli ho ukradli…nebo vstal z mrtvých, jak slíbil…?
Asi to poslední, co by v tu chvíli řešili by bylo opuštěné pohřební plátno.
Jan asi nepřemýšlel: „Petře, prosím tě, hlavně nezapomeň vzít to plátno, musíme ho dobře uschovat…jo a až budu sepisovat Evangelium, nesmím zapomenout věnovat aspoň jednu kapitolu plátnu.“
Předpokládám, že jim šlo hlavně o „obsah“ toho plátna, který byl v tu chvíli pryč.

 

V kapitole „Marie a Ježíš: den a noc“ se pisatel pokouší porovnat relikvii „*Turínské plátno“ a relikvii „**Tilma“.
Zatímco „Ježíšova“ relikvie podléhá zkáze, jakoby to byl jen obyčejný kus látky a nedělá žádné zázraky, Mariina relikvie je už století jako nová, nezničil ji ani výbuch, ani kyselina a dělá zázraky…
Skoro bych za tím viděla účinný zásah někoho, kdo si moc přeje, aby lidi k Mariině relikvii co nejvíce přilnuli a opravdu se stará o to, aby se jí nic nestalo. A vede mě k tomu i pohled na samotný obraz, kde je pod nohami Marie vyobrazeno dítě. Ježíš?

A víte co? Jsem ráda, že Ježíš je normální a „neokouzlil“ svoje šaty a rubáš, aby byly „věčné“. Předpokládám, že kdyby Ježíš měl zájem o to, abychom uctívali jeho oblečení, dal by si práci s tím, aby se dobře uchovalo. Jenže, přiznejme si, je lepší mít vztah s plátnem nebo se vzkříšeným Ježíšem?

Takže za mě – kniha za přečtení stojí. Každý si zřejmě vyselektuje z knihy (čemu bude věřit) podle svého názoru.

 

—— poznámky ——-

*) Turínské plátno – Lněné plátno v němž bylo zahaleno a po mučednické smrti uloženo tělo ukřižovaného muže (také zde >>)

Potní rouška – další relikvie vedle Turínského plátna

Tunika – má se za to, že jde o spodní prádlo – roucho z nesešívané látky, ve které Ježíš nesl svůj kříž. (také zde >>)

**) Tilma – obraz Panny Marie Guadalupské, který je namalován na zástěře sv. Juana Diega, (domorodci nazývané „tilma“).