Během Kurzů Alfa mají účastníci možnost se dozvědět něco nového o Bohu, jeho úmyslech a společně si při debatě ujasnit svoje názory na dané téma. Cílem samozřejmě není jen naplnit hlavy informacemi, ale i dávat prostor, aby se hosté mohli s Bohem skutečně setkat. Proto je součástí kurzů společný víkend, kde si účastníci můžou odpočinout od každodenních povinností a soustředit se na jednání Božího ducha.

Už na minulém „alfavíkendu“ jsme si užili příjemné chvíle se všemi zúčastněnými. Klidné vesnické prostředí, přátelské rozhovory, výborná kuchyně místních kuchařek a bezesporu Boží přítomnost.
Vracíme se i tentokrát „na Bukovou“. Je nás o něco méně než minule, takže je mnohem více příležitostí se vzájemně lépe poznat.
A takové to bylo pohledem jednoho ze zúčastněných. Mým. 🙂

Pátek
Do známého útočiště přijíždíme s Kaajou kolem šesté odpolední. Kája s Ivou nás vítají. Jdeme se ubytovat do krásného (téměř) apartmá.

 

Vybalování necháme na později, je třeba připravit aparát a nástroje na večerní hraní.
V jídelně už se míhají další, kdo dorazili.
Čas rychle letí a už je čas na večeři. Kaaj vtáhne vzduch do chřípí a říká: „Filé.“ Vteřinu na to přichází Petr a říká: „Asi bude filé“.
Teta kuchařka (dobře si ji pamatujeme z minule) otevírá okénko a dává nám na talíř…ano, hoši (a jejich nos) se nemýlili. Dostáváme filé s bramborem. A moc si pochutnáváme.

Do večerního programu zbývá pár minut. Vše je zapojeno, už jen nazvučit mikrofony. Ajajaj…teď mě mrzí, že jsem Kaajovi (manželovi) rozmlouvala brát s sebou zbytečně moc aparátu – jen to nejnutnější. Teď by se nám hodila ona speciální krabička, která zařídí, aby Kaajův mikrofon správně fungoval. Hmmmm. Takže jen dva funkční mikrofony a tři zpěváci. Do zítřka další mikrofon zařídíme, teď už ale nemůžeme udělat nic. Nakonec mě Iva posílá za její mikrofon (prý jsme na sebe s Kaajou zvyklí – a pravdu má, po tolika letech už se opravdu dobře známe 🙂 ) a sama zůstává v publiku.

Po večerní promluvě (přednášce či kázání – jak je libo) se odebíráme do „společenské místnosti“.
Pomalu se rozbíhá debata na dané téma.
Když Kája oficiálně večer ukončí, nikomu se nechce jít spát. Tak jen sedíme a povídáme si.
Robert je tu žel jen pro dnešek, pak ho volají jiné povinnosti. Do pozdních hodin nasloucháme jeho a Radkovým zážitkům z vojny. Někdy veliká legrace, chvílemi nám běhá mráz po zádech a často jen kroutíme hlavou nad podivnými myšlenkovými pochody tehdejších vojenských šarží.
Někdy po půlnoci se přece jen loučíme a jdeme spát.

Sobota
Spalo se dobře (i když na ty měkké matrace si asi hned tak nezvyknu), takže odpočatí se trousíme na snídani.
Teta kuchařka, která nám včera dávala večeři, nám opět dopřála, takže rohlíků s paštikou je jednou tolik, než jsme schopni v tomto počtu sníst. „A večer dáme k jídlu nějaký kompůtek, jo? Abyste měli dobrotu,“ mrká na nás teta kuchařka s úsměvem od ucha k uchu. Je prostě hodná a báječně starostlivá.
Po dvou písních, se já, Kaaj a Kája vytrácíme a jedeme si vypůjčit do CB T. Sviny mikrofon, abychom už odpoledne mohli zpívat v plném počtu.
Zatímco ostatní sledují video, my projíždíme Trhovými Sviny (nebo Svinami?). Mikrofon máme, tak zase rychle zpět.
Zazní specifické „broučí“ vyzvánění a Kája s hrůzou zjišťuje, že jeho děti nemají „základní potřeby k přežití“ (jako je třeba toaleťák, Cola nebo chipsy 🙂 ) a tak jedeme zpátky do Svinů nakoupit vše potřebné. No…ve skutečnosti se tu chystá mejdlo, ale psssst, mamka o tom možná neví. 😀
S úžasem si prohlížíme Kájův domek a pozemek kolem. Krásné prostředí.
Děti jsou zabezpečeny a my jedem zpátky na Bukovou. Právě probíhá debata. Tiše se infiltrujeme…

    

Kája poťukává na hodinky, že je čas ukončit povídání, protože teta kuchařka už je připravená nám vydávat oběd. Sbíráme se k přesunu.
Svorně děkujeme tetě kuchařce za výbornou polévku a knedlo-vepřo-zelo. Trochu se pýří a s úsměvem od ucha k uchu zavírá výdejní okénko.
Tomášovi není dobře, tak žel odjíždí domů. Zakrátko se mu ale ulevilo, takže volá Kájovi na mobil, že se vrací. No skvělý.
Po obědě se Dan ptá, jestli teď bude polední klid na šlofíčka.
„Tak si chvíli odpočiňte a pak se jde na procházku,“ říká Kája.

Vyrážíme. I Dan už je dorůžova vyspinkán, takže můžeme jít. 😉
„To je zajímavý výjev, co?“ sleduje Iva polozřícené stavení. Půjčuji jí foťák, ať si vyrobí momentku.

  

Buková zřejmě není zvyklá, že by se tu trousilo tolik cizích lidí najednou. Snažíme se nerušit poklidné venkovské odpoledne, takže pouze slušně zdravíme a jdeme dál.

  

U kapličky sedí nějaký zamilovaný pár. Blíží se k němu většina z naší bandy.
„Tak buďto je vyděsí přesila,“ říkám Kaajovi, „nebo Janka spustí něco jako – Dobry děň, prepáčtě ja som až zo Slovenska dojela, môžem sa na chvíločku posadiť?“ To by určitě zabralo. 🙂
Pár se každopádně zvedá a míří ke svému autu, které já a Kaaj právě míjíme. Zdáli si fotím partičku u kapličky.

 

Odpočinek – svačina – kafe… Cokoli, kdo co potřebuje před odpoledním setkáním.
Tentokrát už zpíváme v plném obsazení (tedy s Ivou). Po dalším videu se tedy opět přesouváme.

   

Čas neskutečně běží a už je zase čas na večeři. (Teď jsem ráda, že jsme si nedali tu svačinu). Teta kuchařka uvařila maso s rýží. Celá se rozplývá, jak jsme hodní (zřejmě je zvyklá na pobyty neposedných dětí) a neustále nám přeje, ať se nám tu daří a líbí. To je tak milé.

Večer nás nečeká žádná promluva na videu, takže jdeme rovnou do místnosti, kde míváme skupinové posezení.
Kaaj hraje na akustickou kytaru a my akusticky zpíváme. 🙂
Mezitím ostatní prosí o osobní Boží dotek, za uzdravení a další potřeby.
Úžasný podvečer.
Nikomu se (jak jinak) nechce spát a tak jen sedíme a povídáme si. Janka se jen tak mimochodem zmíní o volbě prezidenta (samozřejmě na Slovensku) a od té chvíle stav podrobně sledujeme.
Do druhého kola volby slovenského prezidenta postoupili premiér Robert Fico a podnikatel Andrej Kiska.
Janka by ráda Kisku, ale zatím má o pár hlasů více Fico. Kaaj a Radek sledují (každý na svém zdroji) jak se sčítání vyvíjí. Janka přebíhá sem a tam, aby na vlastní oči viděla… Náhle nečekaný zvrat. Kaaj hlásí, že Kiska má už o nějaké to % víc a místa, která by pravděpodobně ještě Fica volila (a mohla změnit stav) jsou již sečtena…zdá se, že je rozhodnuto. Janka přibíhá a za zády Kaaji sleduje displej. „A čo ty to Kaajo maš za zdroj, že to tak rýchlo vieš?“
„To je twitter,“ odpovídá hrdě Kaaj. Janka už nepřebíhá, zjistila, že rychlejší informace už může mít jen Bůh. 😀
A je to. Kiska byl zvolen. No a další důležitá zpráva dne je, že se mění čas a budeme spát o celou hodinu míň. No…vzhledem k tomu, že už je půl jedný (vlastně s posunem už půl druhý), je na čase jít spát.
Dobrou noc

Neděle
Snídaně je dnes o půl hoďky dýl, což se nám všem hodí. Peťa už má dojedeno. Oj, toť raní ptáče. Ale stále nejsme poslední. Kája a Iva tu ještě není – doufám, že si před spaním přetočili čas. 😉

  

Á tu je máme. Iva se s námi nasnídá, ale Kája prý je ještě plný a jíst nebude.
Tak nás čeká poslední víkendové setkání. Po včerejším vydařeném večeru se všichni zdají být při zpívání chval tak nějak více rozzáření. 🙂
Poslední promluva Nickyho a poslední debata. Poslední posezení na dvorku, na lavičce, na sluníčku.

   

Kája naznačuje, že je čas na oběd. Nejsme s Kaajou zvyklí na polívky k obědu, ale tady jsou fakt výborný.

 

Děkujeme tetě kuchařce za výtečný řízek s bramborem a okurkový salát. Obě kuchařinky se o nás celou dobu pečlivě staraly.
Zbývá už jen rozebrat aparát, uklidit pokoje a nalodit se k odjezdu do Budějc. Kdo chce, může s námi dnes prožít ještě jedno shromáždění od tří odpoledne.
Loučíme se a tak trochu se smutkem v srdci, ale spoustou příjemných zážitků opouštíme Bukovou.
Tak možná zase na podzim?