Někdo mi řekl, že tato kniha je o člověku, který zamířil z letničního proudu do katolické církve… Po přečtení knihy „Velký objev“ se mi moc nechce pouštět do čtení podobného tématu tak rychle po sobě. Ale prý je kniha úžasná a už dva zájemci ji po mě chtějí sehnat kdekoli po antikvariátech.

OK, tak na ní asi něco bude. Opatrně otáčím první listy 🙂

Nějaký čas poté…
Wooow, tak to je tedy nad očekávání velké povzbuzení. Jsem ráda, že se mi tento velký objev dostal do rukou až po „Velkém objevu“. Myslím, že kdyby tomu bylo naopak, asi bych louskala knihu Ekmanových daleko hůř.

Je až neuvěřitelné, jak velmi rozdílné osudy se v těchto dvou životopisných knihách rozvíjí. Oba muži se nějakým způsobem spojili s katolickou církví.

Jeden se stává jejím členem a přijímá ji s celým jejím učením, zatímco druhý přináší z pokladu svého srdce Boží změnu, která ovlivní katolickou církev na mnoho let.

Životopis Davida mě úplně pohltil. To se asi nedá ani předat vlastními slovy. Musím si vypůjčit přímo ta jeho, abyste pochopili jak úžasně s ním Pán jednal už jako s dítětem. To si musíte přečíst. Jenže tahle kniha (jak už to s kvalitním čtením bývá) není moc k sehnání, tak se mnou pojďte nahlédnout do jeho života aspoň skrze pár výňatků.
Velkou zásluhu na tom, jak se jeho charakter vyvíjel, má samozřejmě i rodinné zázemí a příklad rodičů. Těžko můžete po někom chtít, aby něco dělal správně, když to sám hákujete.

Musím se pousmát nad skutečností, že je jedno, jestli jste dítě nebo dospělý – pokud vám vztah s Pánem „nefunguje“ tak jako to vidíte u ostatních, prostě se cítíte pobouřeni 🙂

Ale všechno může být jinak…když se vás dotkne On.

Je úžasné, jak automaticky David (vlastně ještě dítě) po svém obrácení bytostně touží po křtu.

A jak intenzivně se u Pána hlásil o právo být pokřtěn v Duchu svatém. Žádná modlitba typu – tak jsem poprosil a nic, tak nic. Ne. Vytrvalá modlitba, dokud nenastane změna.

Už jako teenager cítil potřebu sloužit. Šířit Boží slovo mezi lidmi.

Později začal oficiálně sloužit v církvi a učil se na Něho plně spoléhat.

Prožíval své osobní zázraky i mnohé další dotyky Boží moci…

David začíná být známý v letničních kruzích a také díky tomu se mu začínají otvírat dveře do míst, kde letniční nebyli úplně vítáni.

Přiblížilo se naplnění Božího proroctví skrze Smitha Wiggleswortha. Změna začíná uvnitř – začíná v odpuštění.

 

David byl Božím řízením zván na konference katolické církve jako mluvčí. V té době naprosto ojedinělá věc. Služba „letničního“ v katolické církvi započala.

Nešel katolickou církev „setřít“ za její chyby, soudit nebo pošpinit. Na druhou stranu jim nemazal med kolem úst, nebral si servítky a nezabaloval Boží poselství do vaty, aby ho lépe „skousli“. Šel prostě sloužit v lásce a plné pravdě. A oni to evidentně ocenili.

  

Dosah jeho služby neskončil někde na okraji církve v prostředí „laiků“ nebo vesnických kněží. Šlo to mnohem výš.

Sám papež se poté vyjadřuje k Letnicím novým způsobem. (Ani se mi nechce věřit tomu, co čtu.)

 

Jak se pozná, že proroctví je pravé a ne falešné?
Jednoduše – tak, že se naplní.
Možná trochu paradoxně dávám výřez z úvodu knihy až na konec svého povídání. Ale schválně si teď přečtěte, jak znělo proroctví od Smitha W. k Davidovi… máte pocit, že by se v něčem zmýlil?

  

Věděla jsem, že některé „části“ katolické církve jsou charismatické. Ale nikdy jsem neslyšela o muži, který to měl z velké části „na svědomí“. 🙂

Pan Letnice svou odvážnou službou v Boží armádě rozhodně zanechal viditelnou stopu.

Fantastické čtení a ohromné povzbuzení. Doporučuji!