Tak dlouho jsem měla tuto knihu v policích knižního obchodu, a tak dlouho jsem kolem ní chodila…až se ucho utrhlo.

Tedy, lépe řečeno – vyprodáno. Milým překvapením tedy bylo, když na stránkách archivu TWR bylo možné tuto knížku slyšet načtenou.

Podtitul knihy mluví sám za sebe. Ovšem mým soukromým podtitulem této knihy je: Kolik jen se toho může vejít do jednoho lidského života?

Nevyhledávám válečné romány, natož biografie (těžce snáším tu děsivou válečnou atmosféru a lidské osudy), ale tohle je jedno velké svědectví (strastiplné, ale zázračné).
Jak sama autorka zmíní – že Ježíš nás miloval ještě dřív, než jsme Ho milovali my, když jsme ještě byli dokonce jeho nepřátelé.

Spád a zvraty tohoto životního příběhu je až neskutečný.

„To je jak telenovela,“ říkám manželovi. „Dlouho si píšou, pak se sejdou a jsou zklamaní, že v dopisech si vysnili někoho jiného, ale pak se zamilují a zasnoubí, jenže matka tomu nepřeje a když on jede na frontu, začne mu to rozmlouvat a tak on to své milé napíše a ta jeho matce vrátí zásnubní prsten a snaží se na svou velkou lásku zapomenout a trpí, a pak jí jeho sestra řekne, že asi padl…“ 🙂

Už to by vydalo na megaromán nebo seriál (a to jsem jen naznačila část). Jenže ono se tu rozvíjí daleko více rovin a příběhů.
Obdivuji, jak to všechno přežila a zvládla.

Že Bůh vede naše kroky a má svůj záměr, to je jasné. Ale vidět to na jednom takovém životním příběhu, jak se všechno kousíček po kousíčku skládá jako puzzle a nakonec si řekneš „no jasně, tak proto, teď už to vidím“.

Hansi (Honzík, jak jí v knize oslovují), se byla v roce 2013 podívat do svého rodiště.

Tady je možné číst přímo článek o její návštěvě: Klíčem k uzdravení je vzájemné odpuštění, říká rodačka z Liberce

Možná také nejste (jako já) milovníci válečné literatury, ale slibuji vám, že když skousnete chvíle trýzně a bezpráví, které sebou toto nešťastné údobí nese, budete odměněni povzbuzením, jak úžasně Bůh může jednat v drobnostech, ale i v nemožných situacích.

Zajímavostí bezpochyby je, že na různých překladech této knihy nechybí onen typický znak doby.

Když jsem to viděla, hrklo ve mně a v ten moment mi došlo, že asi to bude důvod, proč na českém vydání je pouze fotka.