…jestli teď čekáte recept jak ušetřit na krmení vašeho čtyřkolého člena rodiny, pak vás nepotěším. Palivo z cibule neumím 🙂

V sobotu 21.10.23 jsme si udělali já a Kaaj malý výlet do Rakouska na akci Herbst rally – Dobersberg. Ano, tušíte správně, je to ochutnávka před megaakcí Mistrovství světa v rally Central Europen Rally 2023.

Jdeme na divácké místo a cestou nám jeden z maršálů na naše „dobrý den“ odpovídá stejně jen s malinkým přízvukem. 

„Už teď má Tänak 23 vteřin náskok na ostatní…“ říká mi s potutelným úsměvem Kaaj, dívaje se do mobilu na výsledky, věda, že jde o skutečnou špičku závodu a dalo se to čekat.
Přiznám se, že nejsem úplně znalec aut a závodníky znám spíš ty české, ráda se ale jezdím dívat na závody s manželem a nechávám si podrobnosti vysvětlit na místě. V tomto případě mi Kaaj přiblížil jezdce z Estonska (před nějakým rokem mistr světa). Jel s hybridem Ford Puma Rally 1 (to mi samozřejmě pošeptal Kaaj a strýček gúgl).

.

Hrozně nás baví, jak blízko kolem nás auta jedou a kvílí do ostré zatáčky. Shodujeme se, že u nás v Čechách bývají diváci zatlačeni páskou o hodně dál. „Místo paliva – cibule,“ posteskl si Kaaj. Přesto, že jsme tak blízko, vítr od nás vůni paliva odhání na druhou stranu, takže ji vůbec necítíme. Co je ale „nepřeslechnutelné“ je síla štiplavě-nakyslé cibulové vůně z hotdogů z nedaleko postaveného stánku. 

Jsme si jistí, že tohle jídlo u svých zahraničních sousedů neochutnáme. 

Po projetí desítek aut měníme místo, kde má za půl hodiny začít další rychlostní zkouška. (Stejný maršál se s námi opět roztomilou češtinou loučí „naslidanou“.
Jedem jen o kousek dál. I tady je boudička s občerstvením a velmi podobně silná vůně cibule. K tomu se kolem line odér vepříků zřejmě z nedalekého Agro-Nord. Vesnička jako vyšitá.

Hned u pásky sedí starší pánové na rybářských skládacích stoličkách. Zřejmě vysloužilci nějakého rallye týmu – mají stejné červené bundy s nápisem. Pojídají sušenky a povídají si (ač jim nerozumím) jako staří známí. Kousek od nás štěbetá pár malých chlapečků. „To je úžasný, jak už takhle malý děcka umí krásně německy…“ směju se. Všude kolem nás se totiž logicky mluví měkkou rakouskou němčinou. (Kam vyfučely 3 roky mé němčiny ve škole?)

O to vtipnější bylo, když v té změti němčiny jeden kameraman za páskou utrousil „…tak já už tu končím, jo?“ Chvíli to mě ani manželovi nedošlo, až asi po půl minutě překvapeně říkám: „Já mu rozumím, to je Čech.“ 

A vlastně to není vůbec divné. Je to tak blízko, že tu bude Čechů mnohem víc. 

Tak už jedou… jenže to netrvá moc dlouho a mezi auty zeje velká časová díra. Aplikace výsledků jim nějak vytuhla, takže nejsme jediní, kdo marně zírají do mobilu, s nadějí, že zjistí co se stalo.

Po chvíli se vlny lidí sbírají k odchodu. Závod je pozastaven kvůli nehodě. 

Pomalinku se šouráme k autu. I tak to (nelidské ranní vstávání) stálo za to. Skvělá první ochutnávka nastávající velké akce v ČR.