…už se to blíží… už je to za dveřma… co za dveřma – na silnici. Dneska si podle itineráře jedeme obhlídnout plánovaná divácká místa. Parkujeme u posledního baráčku pod kopcem (Doubrava, Vl.Březí). A začíná výstup. Ještě tak trochu vnitřně spím, ale věřím, že čerstvý lesní vzduch mě probere.

No nevím… je to tím kyslíkem, nebo krpálem, nebo cílem v nedohlednu…? Jsem spíš unavená než občerstvená. 🙂

Nakonec jsme ale dosáhli diváckého místa u kapličky a hle… za odměnu jsme mohli vidět několik aut závodníků, kteří si mapují trasu v „civilních autech“ s oranžovým číslem na skle. Dokonce jsme si zahráli na navigátory, když jsme jednomu závodníkovi ukázali, kudy má jet. Nutno podotknout, že v tomto místě zaváhalo hned několik posádek.

Když vidíme pásku, kde by se mělo stát, říkáme si, že to nestojí za to. Je hrozně daleko od silnice, jakoby z boku, takže vidíš opravdu jen pár metrů asfaltu. Pak ti závodní auto zmizí za kapličkou a je to.

Přecházíme na druhou stranu, kde bude divácké místo nad silnicí. Zábrana je tak daleko, že dolů na silnici zase není skoro vidět. Tak tady asi ne.

Mastíme si to z krpálu zpátky dolů. Přecházíme střídavě z bahna na mokrou trávu. Pěkně to klouže, což si Kaaj vyzkoušel na vlastní kůži. Ale klesání je tak velké, že když spadnete, na zemi vlastně ani neležíte ale spíš skoro stojíte. 🙂

Jezdíme mezi Zálezly, Řepešínem a Lažišti. A oficiální placená místa jsou fakt luxusní. Tak to by rozhodně šlo. Je tu vidět daleko.

Myslím, že nemusíme hledat dál…

Nechť hry započnou.