…Asi po čtvrthodině se představují rakouští kejklíři s ohnivým tancem.

Malé plamínky postupně vyměňují za plameny na jednom konci a poté na obou koncích tyče. Tanec vrcholí hořícími řetězy a jejich synchronizovaným točením.Úžasný byl hořící řetěz i s ohňostrojem.

 

Představení je opět odměněno bouřlivým potleskem. Otáčím se na manžela, který mi celou dobu stál v zádech. V očích se mu nádherně odráží světlo hořících plamínků. Hladím ho po tváři a pomalu s ostatními opouštíme náměstí.

Zbývá asi 40 minut, než bude další akce, tentokrát světelná show – promítání na Dům umění.Jdeme se podívat do muzea, které má být u této zvláštní příležitosti otevřeno, a pak se na náměstí vrátíme.

„Viděl jsem skupiny lidí, jak odchází…a oni právě zavřeli,“ říká nám (náš „rodinný“) pan doktor, kterého jsme kousek od muzea potkali.„Aha, tak se aspoň projdeme,“ loučíme se s ním po chvilce.Muzeum je opravdu zavřené. Jdeme podél řeky a sledujeme oblohu posetou hvězdami.

Často nám začne některá z pohledu unikat…a zjistíme, že nejde o hvězdu, ale létající objekt.Jsme zpátky na náměstí. Sedáme si na lavičku u fontány a akorát začíná projekce. Je půl dvanácté a náměstí se opět zcela ponořilo do tmy. Pohledy všech se soustřeďují jen na Dům umění. Pulzující elektronická hudba umocňuje naše vnímání promítaných objektů. Světelné čtverce, obdélníky, lomené čáry, pruhy, linky…to všechno jakoby proměňuje tvary stavby.

Chvílemi se zdá, že je dům dokonce válcový. Tenké světelné linky z domu dělají jakoby nákres na rysu architekta. Ten kdo tohle naprogramoval má jistě velikou fantazii. Dalším úžasným světelným jevem byl „rozpad“ domu jako by se hroutil po nějakém výbuchu.To, jak dům mizí a pak se z různých kousků zase skládá…mi evokuje slova Ježíše: „Klidně ten chrám zbořte a já ve třech dnech postavím nový.“

Škoda, že se ke konci projekce dvakrát zasekla a už se nerozběhla, protože to vypadalo, že postupným nárůstem stále složitějších tvarů a proměn, musel být konec asi nejbombastičtější.Je po půl jedné (sobota ráno) a my se pomalinku loudáme k domovu. Moc si pochvalujeme, že naše město tak pěkně žije.