Básničky? Mě neberou…

znovuzr_titl…jsem si říkala, když jsem brala do rukou knihu Znovuzrození od pana Aloise Volkmana.
Jenže mě zaujalo to originální vydání – volné listy v kartonové obálce. A taky bych měla trochu vědět, co předkládám lidem ke koupi, že jo? 🙂

Tento člověk je lékař a hned v úvodu (předmluvě) mi na tváři vykouzlil úsměv názvy předchozích sbírek – „Malá vizita“ a „Tlak mé krve“. Pak už jsem ale odkládala jeden list za druhým…

Řeknu vám, že ač nejsem žádný „poeta“, přečetla jsem to jedním dechem. Pan Volkman má skutečně dar zasáhnout slovem. Nejde totiž jen o nějaké rýmování (a vězte, že mám k básníkům úctu, protože najít správný rým třeba do nové písně, to se občas člověk opotí). Žádné „sladké“ veršování.
Pan doktor Volkman přesně ví, jak mířit slova a zasáhne hned několik významových rovin.
Posuďte sami podle téhle básně:

znovuzrNenarození

K Betlému tvého mateřství
nezrazen mudrci
se přišel poklonit nemluvňátku
Herodes sám.

Pastýři výčitek
stráž noční držící…
A aj anděl
zvěstuje jim:

Nebojte se.
Nenarodí se vám dnes
plenkami ovinuté…
Potrat se zdařil.
Ježíši Kriste !

V úvodu sbírky se píše: Verše, které se v tomto svazku dostávají čtenářům do ruky, znovu přesvědčují, jak vlivně a důrazně může poezie oslovit.

A já (cítíc se býti nepoetou) vám jako první budu doporučovat, abyste si ji přečetli a nechali k sobě promlouvat ta nekompromisní a přesto laskavá slova.

Začti se!

One Response to “Básničky? Mě neberou…”

Leave a Reply