Obdivuji básníky jak dokážou mistrně klást slovo za slovem… až stvoří libozvučný rým.

Mám už za sebou básně pana Aloise Volkmana (Znovuzrození a Ptám se svých slov), které mě chytly a nepustily. Takže jsem s jistým natěšením otevřela sbírku básní mistra (kterého ještě neznám) co se mi nedávno dostala do ruky.

Odkládám list za listem (ano, opět ta netradiční „vazba“ volných listů v kartonovém přebalu) a najednou s úžasem čtu slova básně ze strany 6.
Můj mozek loví v paměti a tiše cituje slova dřív, než oči stačí přečíst další řádek.. .
No vážně, tohle je (mně) notoricky známý text písně kapely Ram Adonai – Červený říjen.

Takže až po letech tímto zjišťuji, že dokonalé texty nepatří chlapcům z kapely, ale Martinu Šimkovi – básníkovi.
Stejně jako Jákobův rozbřesk nebo (úžasná) Getsemane.

Jak několikrát zmiňuji ve svých předchozích postřezích o poezii, nejsem poeta a básně mě nikdy nepřitahovaly, ale posuďte, není tohle dokonalý text písně (potažmo básně)?

…zas povede své ovce ke studnám
stráň révy dá mu vypít svoji krev.
A Jeho Syn nám bude darován,
na loži ze dvou překřížených dřev.

Mě to tedy pokaždé dostává a v pozadí navíc slyším (k této básni už asi navždy) neodmyslitelně patřící hudbu.
Nádhera a klobouk dolů, že jsou lidé, kteří umí tak zázračně pracovat se slovy. Stojí to za to.

Sbírka básní „Prosévání“ >>